Na Černé louce roztáčí hvězdná kola...

14. 12. 2009, 12:37 | Komentáře | Jaroslav Němec

Po postupu Ostravy do druhého kola klání o titul Evropského hlavního města kultury 2015 primátor Petr Kajnar (ČSSD) oznámil, „že by se Černá louka měla stát takzvaným kulturním klastrem, vzorovým městem třetího tisíciletí“. Podobných oznámení a vizí jsme v Ostravě slyšeli nespočet. Jak se však několikrát ukázalo, plány a jejich realizace jsou dvě různé věci.

Na Černé louce má vyrůst koncertní síň, hudební pavilon, městská galerie a dokonce vzorová městská čtvrť, „v níž nebudou chybět školy od mateřské až po vysokou, bydlení a zeleň“. Náměstek primátora Lukáš Ženatý (ODS) řekl MS Deníku, že v lednu 2010 magistrát vyhlásí urbanisticko-architektonickou soutěž, do půl roku budou výsledky, v následujícím roce začne výstavba a v roce 2015 se jednotlivé objekty otevřou veřejnosti. Tady by měl následovat veselý jásot...

Místo jásotu mě však napadá píseň z filmu Kouř, natočeném Tomášem Vorlem na sklonku osmdesátých let v Ostravě. Takže si zazpívejme spolu s Arnoštkem („šikovný kluk, co nám drží kulturu“): „Ahoj, ahoj, ahoj, tak jsme zase tady spolu jako každou středu, jako každý pátek. Je tady váš Arnošt se svou diskotékou. Ano, ano, ano a už je to tady, už to jede, už se to roztáčí. Je to fajn? Je to fajn...

Blíží se volby a jako pokaždé je třeba přijít s nějakou novou „písničkou“ předvolební „diskotéky“. Nyní tu máme nový hit: „sociálně-kulturní klastr“. V tomto případě by se mělo jednat o skupinu kulturních institucí, které vytvoří „kulturní infrastrukturu“ pro Ostravu bezesporu potřebnou.

Proč v Ostravě není koncertní síň či městská galerie bylo tématem nejedné z debat v klubu Fiducia, stejně tak proč se v Ostravě koná tak málo architektonických soutěží na veřejné stavby. Primátor Kajnar na jedné z těchto diskuzí tvrdil, že v demokracii architektonické soutěže nevedou k nejlepším výsledkům. „... Jedu dál stále s tebou. Víme kam cesty vedou. Je to fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový...“, zpívá nám Arnoštek.

Kultura jako „hit tutový“

Komunální politika hledá nový hit. Dálnice již do Ostravy vede, občas sice jen v jednom pruhu a hned ve vedlejším kraji je přerušena nedostavěnou částí, ale základních kamenů bylo poklepáno několik, na to by voliči už neslyšeli. Stadion pro Baník také slibovali, stejně tak revitalizaci Ostravice, hypermarkety se roztahují i bez jejich pomoci, zdravotnictví se zúžilo na číslici 30, školství na lepení děravých střech a proluky prodávají na splátky. Zatím byla kultura v programech politických stran v samém závěru. Šance získání titulu EHMK 2015 je především šancí pro politiky.

Hitem letošní sezóny se tak stalo skloňování slova kultura ve všech pádech. A jelikož kultuře politici většinou nerozumí, slovo „kultura“ si vložili do své slovní zásoby. Užívání termínů jako „kulturní průmysl“, „sociálně-kulturní klastr“ a „kulturní infrastruktura“ je příkladem všudypřítomné „projekce ekonomických kategorií a floskulí“, na kterou v poslední době upozorňuje nejen Václav Havel. Tento slovník však také naznačuje vyprázdněnost a jistý způsob tápání v oblasti, která je politikům povětšinou cizí. Ale co se dá dělat, stranický stroj na výrobu slibů dojel až na konec seznamu a tam je ta nepolapitelná „kultura“.

Ta se stává politickou „tutovkou“, která rozjasňuje ostravské šedé nebe v rytmu Arnoštkovy písně „... Príma den se nám dělá. Nálada prostě skvělá. Je to fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový. Vozím sebou hity tutový...

Hlavně být „světový“

Magistrát chce „oslovit významné světové architekty“ a „světové architektonické ateliéry“. Kteří to jsou, je tajemství. Není to tak dávno, co by řekli „špičkové architekty“, jde vidět, že se jejich slovník vyvíjí. Obsah však zůstává stejný. Zatím jsme se ničeho nedočkali, tedy kromě slibů a výmluv.

Doufám, že to nedopadne jako účast architektonického ateliéru OMA Rema Koolhaase na projektu Nové Karoliny. Ředitel společnosti Multi Development pro Českou republiku Luboš Kočí sice tvrdil, že „firma OMA už na našem projektu pracuje zatím v pozici jakéhosi kreativního dozorčího architekta s tím, že její vliv se bude zvětšovat“, ale na oficiálních stránkách OMA o Ostravě do dnešního dne nic nenajdeme, a to tam v projektech mají kdejakou maličkost. To však místním politikům nebrání hovořit o „světovosti“ Ostravy.

V publikaci Ostrava 1880–1939 se o Černé louce dočteme, že „zábavní park ,Tivoli‘ na černé louce vznikl po vzoru podobných odpočinkových center v evropských velkoměstech.“ Na staré haldě jezdila horská dráha. Černá louka má svou historii a je inspirativní také pro ostravské politiky. Zatímco při jízdě horskou drahou v třicátých letech 20. století se obyvatelé Ostravy na Černé louce mohli bavit, politický „lunapark“ 21. století již tolik zábavy neposkytuje.

Petr Kajnar MS Deníku řekl, že „Ostrava byla kulturní metropolí už ve třicátých letech a po dnešním rozhodnutí poroty pevně věřím, že se jí stane i v roce 2015.“ Nevím, co tím myslel. V třicátých letech minulého století zde byl bohatý kulturní život, ale rozhodně nemůžeme tehdejší Ostravu označit za „kulturní metropoli“, jde jen o další floskuli z úst primátora.

Na stránkách Ostrava2015.cz se dočteme, že „v třicátých letech minulého století, v době velké hospodářské krize, tvůrčí vzepětí zdejších obyvatel vřadilo Ostravu mezi nejvýznamnější evropská kulturní centra.“. To zní sice hezky, ale je to jen další fráze. Výstavní pavilon, dnešní Dům umění, byl postaven v roce 1926 na základě výsledků architektonické soutěže z roku 1923. Ve stejném roce byla soutěž na Novou radnici, stavěnou v následujících sedmi letech. V roce 1923 byl projektován Hornický odborový dům s kavárnou Elektra. V roce 1927 se konala soutěž na budovu Moravskoostravské spořitelny a městské knihovny. Před velkou hospodářskou krizí (1929) vznikla i řada dalších budov, které dnes zařazujeme mezi ostravské architektonické dědictví.

Souhlasím však s tím, že EHMK 2015 může pro Ostravu znamenat splnění snů. Arnoštek k tomu dodává: „... Tak to dneska rozjedeme, tak to rozbalíme. Jste skvělí, jste báječní, jste dokonalí. Mám vás rád...

Ostrava, město promarněných šancí

Karolina je dobrým příkladem promarněné šance v podobě odložené vítězné studie vzešlé z mezinárodní architektonické soutěže z roku 2000, které se účastnilo přes 70 týmů. Ostrava měla možnost mít „novou moderní čtvrť“. Místo realizace této urbanistické studie zažila Ostrava blamáž.

V nově vyhlášené „developerské soutěži“, kterou si ostravští konšelé doslova vynalezli i přes odpor České komory architektů, považující ji za neregulérní, zvítězil návrh firmy Multi Development. Místo kvalitního urbanistického celku nechal magistrát rozparcelovat Karolinu developery. Jejich záměry prozatím padly spolu s hospodářskou krizí. A tak máme v Ostravě jen další díry v zemi. Území Karoliny Ostrava prodala, ale touha budovat, či spíše vytvářet nové sny, nezmizela.

A co takhle „novou čtvrť“

Nová doba si žádá nové čtvrtě, trefně to v roce 2005 pojmenoval básník Jaroslav Žíla v pořadu „333“ České televize: „... přišli noví borci, že. Tak se rozhodli, že udělají zase novou Ostravu... Oni mají jakousi tendenci vytvářet neustále nové město, zatímco většina měst vyrůstá organicky na základě svých kulturních tradicí, na základě jakýchsi plánů ulic a tak, Ostrava neustále zaniká a znovu vzniká...“.

Téma zanikání a obnovy není pro Ostravu žádnou novinkou, jde už o běžnou rutinu. Mezi realizované urbanistické celky lze v Ostravě zařadit Vítkovice, s typickou zástavbou z červeného režného zdiva, Sitteho jádro Přívozu či Jubilejní kolonii. Toho, co zaniklo, je tolik, že to nemá ani cenu vyjmenovávat. Snad jen připomenu asanaci Slezské Ostravy, nejstarší a kdysi samostatné obce, či nedaleký Hrušov.

Z budování nových „vzorových čtvrtí“ stojí za připomenutí urbanisticko-architektonický projekt vzorného sídliště u Bělského lesa pro 7 600 obyvatel z roku 1947 v pozdně funkcionalistickém stylu, který byl přerušen změnou režimu a dostavěn již v jiném duchu jako Sídliště Stalingrad. Ještě větším projektem bylo vybudování „Nové Ostravy“, nynější Poruby, ve stylu socialistického realismu pro 150–175 tisíc obyvatel. Stejně jako tenkrát i dnes žijeme pod heslem „místo pro šťastný život“. Arnoštek k tomu zpívá: „... Každý sám, všichni spolu. Jeden džus, druhý colu. Je to fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový. Vozím sebou hity tutový...

Politická diskotéka

Současným „tutovým hitem“ je EHMK 2015. Tento projekt má Ostravě přinést tolik žádaný rozvoj, má z Ostravy vytvořit ono vysněné „místo pro šťastný život“.

Snad nové záměry magistrátu nepadnou spolu s komunálními volbami v příštím roce. Toho se obává i primátor Petr Kajnar, který uvedl pro MS Deník: „Je třeba se teď také domluvit, aby si tento závazek dala do svého volebního programu jak ostravská ČSSD, tak ODS. Aby bylo jasné, že ani po podzimních volbách se na tomto plánu nic nezmění“.

Kajnar je zároveň zastupitelem kraje a tak o tom jistě ví své. Krajské zastupitelstvo pod vedením ČSSD a KSČM ustoupilo letos v červnu z projektu nové budovy Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě, tzv. Černé kostky , která měla být postavena podle vítězného projektu z veřejné architektonické soutěže z roku 2004. Podílela se na tom právě jeho strana, přestože její stavbu měla ve svém volebním programu a jako opozice v minulém volebním období pro její realizaci vždy hlasovali. A na této zkušenosti nic nezmění ani to, že na magistrátě má ČSSD koalici s ODS, která Černou kostku na kraji prosazovala. S tou upřímností to není ani v jedné ze stran tak vážné.

Je vidět, že ani zařazení projektu do volebních programů nezaručuje realizaci. Až budeme mít díru i na Černé louce, možná se pustíme i do zacelování historického centra města. Z dob komunistického tání v šedesátých letech zde máme proluku po zbouraných laubech u Staré radnice, menší proluka je též po posledním barokním domě ve Velké ulici. Na svou příležitost čeká i vybouraný blok domů mezi ulicí Dlouhou, 28. října, Zámeckou a Masarykovým náměstím. Stejně jako proluka po v roce 1944 vybombardované škole na rohu Purkyňovy a Zámecké ulici vedle bývalého Obchodního domu Bachner. Ten byl opravdu postaven „v době velké hospodářské krize“ (1933), podle návrhu už tehdy „světového“ architekta Ericha Mendelsohna.

Co dodat, snad jen Arnoštkovo „... Máme se dneska fajn, je nám hej. Přijel k nám pan diskžokej. Pouští nám hity, co se tolik líbí. Přijel boží jezdec, do kroku nám svítí. Je to fajn...

Stojí to za to?

Je dobře, že ostravští politici chtějí v kulturní oblasti konečně něco dělat. Instituce typu městská galerie a koncertní síň v Ostravě znatelně chybí. Pokud by výsledkem snažení o titul EHMK 2015 měl být vznik těchto institucí, tak to stálo za to.

Současným ostravským politikům zprava i zleva však nelze věřit. Slibů a snů přednesli již hodně, k realizaci bylo několikrát velice blízko, nakonec se ale vždy vše smetlo ze stolu a znovu se pouze snilo a slibovalo.

Pro začátek by stačilo bez výmluv dodělat rozdělané (Černá kostka), tlačit na nápravu pokaženého (Jatka, proluky...), nesnažit se „kultivovat“ (nové Masarykovo náměstí) a spíše se snažit to „jen“ vyčistit a udržovat, když už se to aspoň trochu povedlo. Snažit se motivovat soukromníky k nápravě zničených či neudržovaných budov (Palace, Fenix, Bachner...) a klidně investovat do nákupu těchto budov a jejich adaptaci pro potřeby obyvatel města (byty, kulturní instituce...). Možná po té bychom si mohli „světácky“ dovolit další „vzorovou novou čtvrť“. Tedy pokud již od začátku nemyslí politici v rozměrech modelů MINIUNI.

Na závěr by to chtělo trochu optimismu a pozitivní nálady, takže v rytmu refrénu Arnoštkovy písně zpívejme „... Roztáčím hvězdná kola. Správná věc, tanec volá. Je to fajn... fajnový...




Diskuze | 50 příspěvků (poslední 14. 11. 2016, 17:18)