Stydím se za svého primátora...

26. 8. 2005, 0:01 | Komentáře | Jiří Popiolek

Nemám rád planá pozérská gesta, která v důsledku neznamenají – a nemají znamenat - nic než zviditelnění se zúčastněných osob. Proto jsem nesouhlasil s tím, když Jan Ruml v době „televizní stávky“ chodil spát na Kavčí Hory. Proto mi nic neříkaly placky „kulturní fronty“ Václav Klaus není můj prezident připjaté v době prezidentovy inaugurace k hrudím těch dle vlastního mínění jediných spravedlivých, morálních a nejchytřejších. A proto jsem nechápal ani nedávné procesí směřující k premiéru Paroubkovi na protest proti navržení Vítězslava Jandáka za ministra kultury.

Přes to všechno, co jsem napsal, jsem se ale rozhodl, že jedno pozérské gesto, snad první a doufám, že i poslední v životě, si přeci jenom neodpustím. Veřejně a naplno prohlašuji: Stydím se za svého primátora!

A ani zdaleka mě k tomu nevedou jenom ty nechutné šachy s areálem bývalé koksovny Karolína, které ostravský primátor hraje v poslední době. Vede mě k tomu především zjištění, že za ty více než dva roky, kdy je pan Zedník ve funkci, jakákoli zmínka o jeho osobě ve mně vyvolala pouze dvě krajní emoce – buď smích, nebo vztek. A to je špatně. Primátor by měla být osoba vážená a důvěryhodná... prostě někdo, na koho se bude jednou vzpomínat s úctou.

A tak kdykoli vidím pana Zedníka v baníkovském dresu, protože je to zrovna v módě, kterak křepčí na balkóně Nové radnice, nebo když v kuchařské čepici a zástěře ukazuje zcela konsternovanému čínskému velvyslanci, že umí vařit „čínu“, vzpomenu si na Evžena Tošenovského a na to, jak se choval před osmi lety při povodních.

Nebo kdykoli vidím pana Zedníka s kytarou v ruce a slyším jeho věru neumělý zpěv, vzpomenu si na vždy upraveného, slušného a distingovaného gentlemana Čestmíra Vlčka.

Ne, ať dělám, co dělám, prostě si nemůžu vážit člověka, který navíc, kromě výše uvedeného, dělá Ostravě jenom dluhy a říká tomu investiční rozvoj.

Ne, nemůžu si vážit člověka, který prohrál volby, ale přesto v nezřízené touze vládnout podepsal smlouvu s ďáblem a pustil k moci komunisty.

A nemůžu si ani vážit člověka, který se pak tento neomluvitelný čin pokoušel omluvit tím, že se o tom byl poradit na hřbitov se svým otcem, v padesátých letech komunisty perzekuovaným, a dotyčný že mu tento čin ze záhrobí schválil.

Prostě ať se na to dívám, z které strany chci, musím to znovu a znovu opakovat nahlas: Stydím se za svého primátora a je mi z toho hodně, hodně smutno.

Diskuze | 58 příspěvků (poslední 20. 10. 2005, 16:32)