Divadelní dobrodružství s ostravskou továrnou na sny

Festival Dream Factory pohledem Jana Havleny

20. 6. 2016, 3:06 | Kultura > Divadlo | Jan Havlena, foto: Divadlo Na zábradlí

Jedním z vrcholů ostravského divadelního dění se také letos stal další ročník festivalu Dream Factory, který se na různých místech Ostravy konal na začátku června. Pořadatelům se opět podařilo připravit velmi pestrý program, který udělal radost nejen „jednorázovému“ divákovi těšícímu se z výkonu jeho oblíbeného herce, ale také třeba těm, kteří divadlo sledují pravidelně a chtějí mít přehled o tom, co zajímavého se na tuzemských divadelních prknech děje.

Dream Factory Ostrava navštívilo letos během šesti festivalových dní, podle informací od pořadatelů, více než čtyři tisíce diváků, což je zase o něco více než tomu bylo v minulosti. I při těchto slušných návštěvnických počtech, kdy snad každé představení bylo vyprodáno, si festival zachoval obdivuhodnou kvalitu a divákům systematicky dávkoval větší než menší množství různých činoherních dobrodružství, liboval si v žánrových přesazích či experimentech a s elánem rozehrával původně nedivadelní prostory bývalého Dolu Hlubina.

Programem festivalu se prolínalo několik dramaturgických linek, z nichž asi nejvýraznější byla přehlídka aktuální tvorby divadelního režiséra Jana Friče nebo rozličné způsoby inscenování děl Williama Shakespeara. Návštěvníkům byl navíc nabídnut doprovodný program, díky němuž mohli zažít pouliční představení, promítání filmu, debatu, koncerty…

Divadelní dobrodružství s ostravskou továrnou na sny

Hamleti (Divadlo Na zábradlí, režie: Jan Mikulášek)

Z toho, co jsem měl možnost z festivalového dění navštívit, na mě asi nejvíce zapůsobila představení Hamleti (Divadlo Na zábradlí, režie: Jan Mikulášek), Válka (Divadlo X10, režie: Jan Frič) a Vypravěč (Spitfire Company, režie: Petr Boháč). Jako velmi podařený festivalový bonus hodnotím unikátní site specific projekt režiséra Jana Mikuláška s herci ostravského Divadla Petra Bezruče. Díky němu byly členité prostory bývalých hornických koupelen Dolu Hlubina zaplněny koláží živých obrazů, Shakespearových sonetů, hudby a drobnějších hereckých akcí. I tato performance ušita festivalu „na míru“ ukázala s jakým entuziasmem, hledačstvím a soustředěností pořadatelé k celé věci dlouhodobě přistupují. Z festivalu tak během osmi let, kdy Dream Factory Ostrava existuje, postupně vytvořili oblíbenou zastávku nejednoho milovníka divadla, událost, o které se v superlativech hovoří i za hranicemi Ostravy. I proto držím palce, aby tomu tak bylo i do budoucna, třeba i s významnější finanční podporou města, která prozatím nedosahuje takové výše, jakou by si festival podobného významu zasloužil.

Diskuze | zatím žádný příspěvek