Jak se češe plešatá zpěvačka

29. 11. 2012, 13:02 | Kultura > Divadlo | Milan Líčka, foto Roman Polášek (divadloarena.cz)

Když Eugène Ionesco psal jednoaktovku Plešatá zpěvačka, asi netušil, že se stane zakladatelem absurdního dramatu, žánru, který provokoval a nabourával řád. S odstupem doby padla všechna tabu a absurdita na nás útočí ze všech stran, nejsilněji z médií a reklam. Právě zde nalezli klíč k osvěžující aktualizaci hry dramaturg Tomáš Vůjtek a režisér Grzegorz Kempinski. Rozjařující inscenace měla premiéru v Komorní scéně Aréna 17. listopadu 2012.

Jak se češe plešatá zpěvačka / foto (c) Roman Polášek, 2012

Jak se češe plešatá zpěvačka / foto (c) Roman Polášek, 2012

Ionesco byl inspirován učebnicí angličtiny, formálními větami a dialogy, na nichž se cizí řeč procvičuje. Rozvíjením a kombinací rutinní texty prokomponoval do složitějších útvarů, jejichž nabobtnáním pak vznikl mnohomluvný blábol dotažený do absurdní komiky. V takovémto rámci se odvíjí dějové schéma: odpočinek po večeři u manželů Smithových, návrat jejich služky Máry, příchod návštěvy manželů Martinových a posezení narušené nečekanou návštěvou velitele požárníků. Učebnicové monology a dialogy se stávají stále více nesmyslnějšími, až se zvrhnou v příval absurdit a vyústí do všeobecného chaosu.

Jak se češe plešatá zpěvačka / foto (c) Roman Polášek, 2012

Jak se češe plešatá zpěvačka / foto (c) Roman Polášek, 2012

Plešatá zpěvačka se ve Francii stala kultovním dílem, u nás se hrála jako ironická provokace v období rozkvětu absurdního dramatu, jemuž se dařilo na jevišti Divadla na Zábradlí v 60.letech. (Dodejme, že ve stejnou dobu se tam uváděla i památná Havlova Zahradní slavnost jako jiný typ absurdního divadla). S odstupem půlstoletí se hru podařilo oživit polskému scenáristovi a režisérovi Grzegorzi Kempinskému, který nalezl její nový výklad v dnešní společnosti atakované absurditou zpráv senzacechtivých médií a vyšinuté reklamy. Dramaturg a dramatik Tomáš Vůjtek do původního textu hry, který zůstal takřka v nezměněné podobě, dopsal reklamní vstupy a spolu s Kempinským vytvořili v Aréně barvitou a plnokrevnou inscenaci hýřící nápady. Dramatická linka je přerušována reklamami na projímadlo, prezervativy a léky na potenci, najdeme tu parodii na televizní pořady Pošta pro tebe, losování a překlad pro neslyšící, talk show i výstup charakterizující slavného zpěváka.

Jak se češe plešatá zpěvačka / foto (c) Roman Polášek, 2012

Jak se češe plešatá zpěvačka / foto (c) Roman Polášek, 2012

Televizní pořad uvádí Josef Kaluža v roli moderátora, profesionálně ležérní anebo naopak s křečovitým úsměvem, jímž vítá diváky a vybízí„zůstaňte s námi“, navíc hraje služku burleskním stylem jako v komedii převleků. Vladislav Georgiev jako studioman se sluchátky na uších je všudypřítomná hyperaktivní šedá myš, napovídá a postrkuje herce, dodává rekvizity a překládá. Manželské dvojice jsou odlišeny kostýmy i charakterizací. Smithovi ztělesnění Markem a Terezou Cisovskými jsou Angličany každým coulem, decentně oblečení, zdrženliví a pokrytečtí, Cisovská je důsledně prkenná a Cisovský skvěle uplatní nepraktičnost i potměšilost postavy. Manželé Martinovi jsou naopak výstřednější, už při vstupu se předvádějí jako načančané celebrity s mikrofony. Své postavy vykreslují s výraznou mimickou nadsázkou a s potěšením lze říci, že Petra Kocmanová jako komička je rovnocennou partnerkou ostříleného Michala Čapky.

Jak se češe plešatá zpěvačka / foto (c) Roman Polášek, 2012

Jak se češe plešatá zpěvačka / foto (c) Roman Polášek, 2012

V roli velitele požárníků přichází na jeviště Albert Čuba, celý v bílém, s výrazem televizní hvězdy. V přímém přenosu vítá publikum a upoutává pozornost ztřeštěnými kousky, přetahuje se se šňůrou mikrofonu, popotahuje v rozkroku, vede televizní soutěž, přičemž telefonát s nedovtipným frýdečanem lahodí uchu publika. Ve smyslu textu hry ovšem jako hasič hledá ohníčky, přednáší nesmyslné básničky a setkává se s tou, která v něm onen oheň rozpoutala. Absurdní komika v Čubově podání dosahuje efektních vrcholů. Mediální masáž skvěle předvádí trio -René Šmotek, Tereza Dočkalová a Zuzana Truplová- které nečekaně vtrhává na jeviště s parodií nehorázných, a přece tak známých reklam.

Jak se češe plešatá zpěvačka / foto (c) Roman Polášek, 2012

Jak se češe plešatá zpěvačka / foto (c) Roman Polášek, 2012

Kempinski přinesl do Arény nový impuls, polské pojetí divadla, dráždivé, robustní, atakující diváka. Z katovického divadla je také Barbara Wołosiuk, která navrhla scénu se žárovčičkami osvětleným portálem a kostýmy přiléhavé k charakterům postav. Z inscenace vyzařuje nadšení, herci využili potenciál postav až do krajnosti. Z dobové absurdní komedie tak vznikl groteskně deformovaný obraz současnosti, který ohňostrojem nápadů strhne každého diváka.

Jak se češe plešatá zpěvačka / foto (c) Roman Polášek, 2012

Jak se češe plešatá zpěvačka / foto (c) Roman Polášek, 2012

Diskuze | zatím žádný příspěvek