Kultovka Mládí v hajzlu na scéně Divadla Petra Bezruče

31. 5. 2017, 1:32 | Kultura > Divadlo | Milan Líčka, foto Lukáš Horký (bezruci.cz)

Kultovní knížku Mládí v hajzlu je mladým zbytečné představovat. Pro ty odrostlejší postačí slogan, že jde o tragikomické příhody čtrnáctiletého kluka z rozvedeného manželství, jehož život je plný nesnází: s matkou si nerozumí, ve sportu mu to nejde a hlavně neví, jak na to s holkami, ačkoli myslí jenom na ně. První díl stejnojmenné série adaptovala pro divadlo dramaturgyně Kateřina Menclerová a energii sobě vlastní do režie vložila Janka Ryšánek Schmiedtová. Premiéra rozverné a sexuálně prostořeké komedie vhodné (nejen) pro mladé se na scéně Divadla Petra Bezruče uskutečnila 12. května 2017.

Kultovka Mládí v hajzlu na scéně Divadla Petra Bezruče / foto (c) Lukáš Horký (bezruci.cz)

Když v USA vyšel roku 1993 epistolární román C.D.Payneho pod názvem Youth in Revolt: The Journals of Nick Twisp (Mládí v revoltě: Deníky Nicka Twispa), stal se rázem bestsellerem díky bezprostřednosti výpovědi a černému humoru. Velký úspěch přiměl autora k napsání dalších sedmi dílů ságy, u nás k její popularitě přispěl překlad Tamary Váňové s chytlavým názvem Mládí v hajzlu, využívající šťavnatost češtiny až na doraz. Adaptace divadelní (1994) a televizní (1998) už v USA takovou oblibu nezískaly, podobně jako film Miguela Artety (2009) přizpůsobený tomu, aby získal certifikát pro přístupnost mládeži v prudérních měřítkách USA. Ovšem ne každá kniha se dá převést do audovizuální podoby se zaručeným úspěchem, a proto česká adaptace znamenala krok do neznáma.

Kultovka Mládí v hajzlu na scéně Divadla Petra Bezruče / foto (c) Lukáš Horký (bezruci.cz)

Scéna Lucie Labajové svým řešením naznačuje, že půjde o groteskní polohu inscenace: nad jevištěm svítí titul Nick Twisp, k podestě před dveřmi do domu vedou pastelově pomalované schody, od vchodu se rozbíhají stěny domu s obrysy dvojích dveří (jedny šikmé) s nápisy Páni a Dámi (!), ze stěn počmáraných graffiti vyčnívá probouraný předek auta a na druhé straně nakřivo vsazené křeslo. Kostýmy Markéty Sládečkové prolínají módu současnou i retro, děj doprovází živá a reprodukovaná hudba Michala Sedláčka inspirovaná písněmi Franka Sinatry, na kytaru hraje sám autor, na bicí Milan Cimerák.

Kultovka Mládí v hajzlu na scéně Divadla Petra Bezruče / foto (c) Lukáš Horký (bezruci.cz)

Jakub Burýšek ve své první velké roli jako Nick Twisp uspěl na výbornou. Vodopád monologů i dialogů doprovází osobitým projevem gestickým i mimickým - nesmělý i rozjásaný, ironický i skleslý - a takřka akrobatickou hbitostí. Jeho kamaráda, smůlou pronásledovaného Leváka, pojal Ondřej Brett v poloze naivního, deformací svého pyje traumatizovaného adolescenta. Herecky vyzrálá, přitom věčně dívčí Pavla Gajdošíková jako Nickova vysněná první láska Sheeni Saundersová podmaňuje hbitým tělem, jazykem i komediálním projevem neméně než její partner. Svůdná, ale racionální, svou citovost ukrývá.

Kultovka Mládí v hajzlu na scéně Divadla Petra Bezruče / foto (c) Lukáš Horký (bezruci.cz)

Dospělí jsou z pohledu mladých (a záměrem režisérky) karikaturami. Tvárný Lukáš Melník jako Jerry, šamstr Nickyho matky strhne diváky směšným postojem, vulgárními gesty a chichotem. Markéta Matulová přesvědčivě zpodobila Nickyho matku Estellu jako smyslnou, odkvétající ženu, která musí krotit syna a přitom si udržet milence. Markéta Haroková, maskovaná parukou a brýlemi, překvapila svou další komediálně nadsazenou polohou v roli prudérní a bigotní Sheeniny matky či paní Clarkelsonové, Milan Cimerák výrazově odlišil postavu Sheenina přísného otce i další rozmanité role pastora, holiče a prodavače karavanu.

Inscenace Janky Ryšánek Schmiedtové mají nezaměnitelnou pečeť, je v nich spontánnost a rozhodnost, s nimiž propojuje vážné s komickým, drama s groteskou. Mládí v hajzlu v jistém smyslu navazuje na její úspěšnou inscenaci Škola základ života. Někdejší gymnazisté a dnešní puberťáci -stejně jako dospělí- samozřejmě podléhají rozdílným společenským zvyklostem a normám, běžné mravy i jazyk zhrubly a sex je všudypřítomný. Avšak duch nezkrotného mládí usilujícího o místo na slunci je stejný dnes tak jako před půlstoletím. Zachytit tuto citovost, dychtivost života mladých a přitom pobavit diváky se tvůrcům inscenace i hercům podařilo vrchovatě.

Diskuze | zatím žádný příspěvek