Tři sestry kuřačky

8. 5. 2012, 13:30 | Kultura > Divadlo | Milan Líčka, video NDM (youtube.com)

Kouří vlastně jen Máša, Iri občas a Olga – stejně jako jejich bratr Andrej – vůbec ne. Jestliže vám ta jména připomenou postavy z Čechovových Tří sester, tak jste uhodli. Nová česká hra Kuřačky je parafrází ruské klasiky, ovšem děj se odehrává ve žhavé současnosti. Autorka Anna Saavedra připravovala text s režisérkou Jankou Ryšánek Schmiedtovou tři roky a na kvalitě hry je to znát. Inscenace, která měla světovou premiéru 28. března 2012 ve zkušebně Divadla Antonína Dvořáka, patří mezi největší překvapení sezóny.




V rodném domě spolu bydlí tři neprovdané sestry s bratrem. Vzpomínají na nedávno zemřelého otce, který miloval všechno ruské a vytvořil kolem toho kult. Nejstarší Olga je pořádkumilovná učitelka a už rezignovala na to někoho si najít. Prostřední Máša se proti všemu bouří, ale skrytě touží po ideálním muži. Nejmladší, ještě trochu naivní Ira se chce stát klavíristkou. Andrej si přivede Natašu a ta po narození dítěte ovládne celý dům…

Počet postav Tří sester Saavedra zredukovala na polovinu, charaktery obohatila a žánr smutné komedie proměnila v současné drama vztahů. Zápletce dodala nečekané zakončení. Stejně jako u Čechova tu postavy uvažují o tom, jaké to bude za dvě stě, tři sta let, tvrdí „musíme pracovat“, touží opustit periférii a dostat se do Moskvy. Podobně jsou tu rozvrženy osudy sourozenců, Baronek připomíná Tuzenbacha a Petr má něco z Veršinina. Hrdinky jsou emancipovanější a podléhají současným trendům - chodí na kurzy afirmace, trpí stresem, seznamují se přes internet. Padají tu termíny smog, kyborg, virtuální sex či ty malinko pofidérní jako ionty štěstí, transpersonální informace a koherentní elektromagnetické pole. 

Původní název „Kuřačky a spasitelky“, lépe vystihuje téma, metaforu rozpolcenosti hrdinek. Všechny tři tkví v neuspokojivé šedi všednosti a zároveň vzhlížejí ke hvězdám. Svět se proměnil, ale podobně jako jejich předchůdkyně sní o ideálním muži. Trápí je samota, ale mají strach z ní vyjít, manželství je stále méně bezpečný přístav. Kontrasty jsou vyostřeny: do sebe zahleděné idealistky se střetávají s dravým pragmatismem, jaký představuje živočišná Nataša, dealerka kosmetiky a později televizní celebrita. Stejně jako u Tří sester však cítíme, že každá postava Kuřaček má svůj charakter, svou pravdu a sdílí i pochopení autora.

Inscenace Janky Ryšánek Schmiedtové využívá celou délku zkušebny k funkčnímu rozvržení dramatické akce. Na scéně Jaroslava Čermáka vidíme stůl, gauč, skříň, v níž se odehrají neobvyklé věci, knihovnu, na které stojí během představení používaný samovar, a stolek s čarovnou modrou liškou. Prostředí zastavěné řadou rámů s bílými plátny navozuje motiv vzdušné abstrakce. Kostýmy Tomáše Komínka odpovídají charakterizaci postav, střídmě použitá hudba Maria Buzziho nabízí minimalistické motivy i francouzský šanson.

Především bych zdůraznil potěšení z toho, že se objevila výborně napsaná česká hra, kterou je radost hrát. Obě autorky spojuje stejný věk (28) a podobné názory nejen na divadlo. Společným úsilím potvrdily, že žena dovede pravdivěji ukázat svět ze svého pohledu a hlouběji proniknout do ženské duše. Všechny herečky daly svým postavám celé srdce: Renáta Klemensová jako Olga, střízlivě vyrovnaná a přesto otevřená okamžiku pobláznění, Nikola Birklenová jako Máša, skrývající svou zranitelnost pod slupkou provokace a skepse, Petra Lorencová jako Iri, před očima se proměňující z naivně dívčí v žensky lstivou bytost či Kateřina Vainarová jako Natálie, hyperaktivní a ctižádostivá osoba schopná vnutit svůj názor ostatním. Z mužů zaujal Vladimír Polák jako Andrej umírněným a prožitým projevem, Igor Orozovič v roli Petra měl kromě perfektně provedeného šansonu jen jednu větší scénu, kterou zato zahrál s bravurou. Nebývá než si přát, aby nás Anna Saavedra a Janka Ryšánek Schmiedtová v budoucnu zase někdy tak příjemně překvapily a okouzlily.

Diskuze | zatím žádný příspěvek