Trpká Ruská zavařenina
20. 6. 2013, 11:08 | Kultura > Divadlo | Milan Líčka, foto Roman Polášek (divadloarena.cz)
Současné ruské drama se u nás objevuje zřídka, soustavněji se mu začala věnovat teprve Aréna. Loni uvedla Amiga, nyní Ruskou zavařeninu a napřesrok ohlašuje hru Julie a Nataša. Ludmila Ulická ve své nejslavnější hře Ruská zavařenina navazuje na klasika, což otevřeně přiznává podtitulem „Afterchekhov“. Parafrázuje postavy a témata Čechovových dramat v trpké, ironické komedii ze života jedné rodiny v éře postkomunismu. Česká premiéra hry v režii Ivana Rajmonta měla premiéru v Komorní scéně Aréna 1. června 2013.
Charakter prostředí je divákům vtipně naznačen řešením vstupu do sálu skrze kulisu rámu, kde místo dveří je starý záclonový závěs. Scéna je rámována kulisami omšelých hřbetů knih, na nepořádně položených kobercích stojí opotřebovaný nábytek. Na stěně visí podobizna A.P. Čechova. Jak z dialogů vyplyne, kdysi to byl rekreační objekt moskevské rodiny, dnes je to domov dvou generací tzv. inteligence, která tu žije, či spíše přežívá. Celá osada totiž chátrá, cloumají jí záhadné otřesy,vypadává proud, ucpává se kanalizace a přestává téct voda…
Tu starší generaci zastupují penzionovaný matematik Andrej Lepechin (Marek Cisovský) , jeho ovdovělá sestra, překladatelka Natálie (Alena Sasínová-Polarczyk) a její švagrová, hospodyně Marjána (Dana Fialková). Tu mladší tvoří tři Natáliiny dcery, pobožnůstkářská Varja (Tereza Dočkalová), smyslná Jelena (Petra Kocmanová) s lehkomyslným manželem Kosťou (Michal Čapka) a nejmladší Líza (Zuzana Truplová) provozující erotickou linku. Rodinu vzácně navštěvuje Natáliin syn, podnikatel Rosťa (Albert Čuba) a jeho žena Ála (Tereza Cisovská). Do rozpadajícího se domu je často povoláván protřelý údržbář Semjon (Vladislav Georgiev).
Inspirace postavami a prostředím Čechovových dramat je zřejmá na první pohled. Osada se rozkládá na místě někdejšího višňového sadu, rodina Lepechinů odvozuje svůj rodokmen od majitelky panství Raněvské a kupce Lopachina. A ty skvělé sušené višně, o kterých se v Čechovově hře vypráví, nahradily višně koupené v obchodě, z nichž se vyrábí „domácí“ zavařenina. Moderní obdobou spisovatele Trigorina z Racka je populární autorka románů pro ženy Ála, strýčka Váňu zastoupil strýc Andrej. Soužití tří sester navozuje název další Čechovovy hry a badatel by tu jistě nalezl analogií a narážek ještě více.
To podstatné, co Ulickou s Čechovem spojuje, je zachycení ruské reality v převratných obdobích. Čechov citlivě zaznamenal tehdejší úpadek šlechtického Ruska a v jeho dílech cítíme soucit s postavami, které jen tak přežívají a pro něž se vžilo označení „zbyteční lidé“. Postavy v Ruské zavařenině nenacházejí uplatnění v nové realitě, většina jich to ani nehledá. Vzdělaní, ale nepraktičtí, nerozhodní lidé, žijící ze dne na den, málokdo z nich je ochoten pracovat. Ulická ke svým postavám projevuje méně soucitu a víc sarkasmu, zdůrazňuje trapnost a směšnost situací, v nichž se ocitají. Příznačný je pro to zanícený monolog Rosti o jeho plánech, po jejichž uskutečnění už nikdo nebude muset vůbec nic dělat…
Ivan Rajmont spolu s Kateřinou Šavlíkovou text Ruské zavařeniny upravil a herce vedl k uměřeně expresivnímu projevu, aby vynikla nejednoznačnost hořké komedie. Pozvolna se rozvíjející počátek vystřídá dramatičnost druhé poloviny hry, jejíž děj se odehrává asi s půlročním odstupem. Všichni herci Arény jsou jako obvykle dokonale sladění. Jmenujme z nich alespoň dva: neutuchající energií zaujme Dana Fialková v roli rázné hospodyně a vděčný part má Marek Cisovský jako strýc Andrej, jemuž osud uchystá nečekané překvapení. Kromě něj se ovšem situace ostatních obyvatel domu vyvine méně příznivě.
