Zázračný léčitel

5. 11. 2012, 17:24 | Kultura > Divadlo | Milan Líčka, foto Michal Hladík (DPB, bezruci.cz)

Inscenace hry Briana Friela Léčitel je pozoruhodná už numerologicky: projekt tří divadel ze tří měst se třemi herci. Monodrama o zázračném léčiteli, jeho ženě a impresáriovi, kteří vyprávějí o putování po velšském a skotském venkově, nastudoval a titulní roli ztělesnil Jakub Špalek z pražského Divadelního spolku Kašpar, jeho partnery jsou Markéta Haroková z Divadla Petra Bezruče a Matúš Bukovčan z ústeckého Činoherního studia. Ostravská premiéra sugestivní psychologické studie se uskutečnila v komorním prostředí bezručovské Márnice 17. října.

Zázračný léčitel / foto (c) Michal Hladík – DPB, 2012

Na temnou scénu plnou židlí obrácených k publiku přichází Jakub Špalek jako léčitel Frank Hardy a vypráví o tom, jak v dětství objevil svou vlohu. Brzy odešel z domova a už dvacet let objíždí zapadlá velšská a skotská sídla, jejichž cize znějící keltské názvy si cestou opakuje. Najmou sál, vyvěsí plakát a pak přijde ta chvíle. Dohraje gramofon, on vstoupí do sálu a v jakémsi transu obejde přítomné. Je to jen show, někdy dojde k zázračnému uzdravení, většinou však ne, a tak pochyby nad svými schopnostmi zahání lahvemi whisky. Mluví o složitých vztazích s ženou a vzpomíná na okamžiky společného života, Černě oděná Markéta Haroková jako Grace vypovídá, jak s Frankem z domova uprchla, obdivovala ho i urážela, byla silnější, ale visela na něm, opustila ho a vrátila se. Mluví o mrtvém dítěti a potratech, o hlučném impresáriovi a jeho otravné gramodesce. Teď bydlí v Londýně, navštěvuje lékaře, ale už otupěla. Matúš Bukovčan jako impresário Teddy se zamýšlí se nad životem s umělci, vážné věci nechtěně zlehčuje. Osvětluje vztahy léčitele a jeho ženy i klíčové události, které v jeho podání jejich osudy doplňují a naplňují…

Zázračný léčitel / foto (c) Michal Hladík – DPB, 2012

Díla uznávaného irského dramatika Briana Friela (1929) jsou úspěšně inscenována v Británii i na Broadwayi, v českých divadlech se uvádí např. jeho hra Proměny a tragikomedie Láska paní Katty. Monodrama Léčitel se strukturou odlišuje, ve čtyřech postupných výpovědích se skutečná realita před divákem odhaluje až skládáním subjektivních úhlů pohledu tří postav, rekonstrukcí a doplněním toho, co bylo řečeno či jen naznačeno. Hra má vlastně dvě témata. Tím prvním jsou osudy postav, jejichž život byl svázán dlouhých dvacet let. Tím dalším je léčba vírou či autosugescí, jak ji třeba známe ze zázračných míst, kam putují postižení. Léčitel má podobný dar vzbudit v lidech víru a jako zázrakem je uzdravit, anebo, jak sám říká, smířit se s údělem, kterému vzdorovali. Ale vždyť podobně působí i umění s katarzním účinkem, takže lze hru chápat také jako meditaci nad odpovědností umělce ve společnosti.

Zázračný léčitel / foto (c) Michal Hladík – DPB, 2012

Jakub Špalek suverénně ovládá svůj projev, nejprve klidný a vyrovnaný až malinko znuděný, zároveň z něj cítíme hrdost na své schopnosti i moc nad partnery, později i pochyby a traumata, a nakonec úlevu, s níž onoho krásného zářijového rána kráčí vstříc svému osudu. Z Markéty Harokové vyzařuje charisma tragické hrdinky, vzdělané ženy, která vše ovládá svou dostředivou silou, statečně přemáhá životní rány, ale nakonec se musí vyrovnat se samotou. Matúš Bukovčan ztělesnil impresária jako výřečného člověka z lidu, obdařeného zvláštním humorem a svéráznou filozofií. Svého hrdinu obdařil laskavýma očima i ústy a zpěvavou intonací hlasu, jímž bez zastírání vylíčí události a dovypráví celý příběh.

Zázračný léčitel / foto (c) Michal Hladík – DPB, 2012

Monodrama je náročný úkol pro režiséra a pro herce, ale i pro vnímání diváka. Nepřetržitý monolog je obtížná dramatická forma a jeho zvládnutí je pro herce velká výzva. Musí udržet neustálé soustředění diváka, ovládnout jej silou své osobnosti, být s ním spojen neviditelnou nití a vést s ním jednohlasý dialog. Inscenace Léčitele tyto požadavky splnila dokonale, každý ze tří herců má potřebné charisma, devízou je i dobrá artikulace, vždyť při minimu akce na jevišti záleží na každém slově. Takže opět jedno představení, které v mysli dlouho dožívá…

Diskuze | zatím žádný příspěvek