OstravaBlog

Colours of Ostrava 2010, nedělní zběsilé rozloučení

Nejlepší a beznadějně vyprodaný ročník Colours včera skončil

19. 7. 2010, 18:09 | Kultura > Hudba | Dimitrios Vlasakudis

Nedělní finále s písničkářkou Reginou Spektor a šíleným Iggy Popem zakončilo devátý ročník festivalu Colours of Ostrava 2010. Poslední den připomínal dojezd po divoké párty. Promočení návštěvníci si spíše už v klidném tempu vychutnali dva skvělé koncerty. A nejen je.

Nedělní program nebyl o nic méně nabitější než v uplynulých dnech. Po zničujícím pátku a zoufale mokré sobotě jsem ale musel zvolit volnější tempo a vsadil jsem na hlavní stage, abych se nemusel přesouvat. To ostatně udělala i většina návštěvníků. Energii měl málokdo a ty poslední zbytky bylo třeba uschovat na jízdu s punkovým dědkem. Ale popořádku.

V sobotu nad ránem mě dostal koncert Fernanda Saunderse, který byl pro mě jedním z vrcholů festivalu. Když na podium přišel Karel Holas z Čechomoru a začalo se jamovat, valila se na dav hudba v té nějčistší a „nejupřímnější“ formě. V neděli jsem proto naposledy nakoukl na New York City stage a koncert Brooklyn Funk Essentials. Decentně roztančený dav dostal 90minutovou směs jazzu, funku, hip hopu nebo dubu. Na můj vkus bylo v míchanici žánrů až příliš, přesto to bylo pohodové a příjemné vystoupení (jako ostatně všechna ostatní na newyorské scéně).

Jak snadné je žít

Kolem půl šesté se začal tvořit kotel před hlavní stage, kde s úderem šesté hodiny naběhla nejlepší koncertní česká kapela posledních let (bavíme se samozřejmě o mainstreamu). Jiří Macháček a jeho MIG 21 přijel do Ostravy v zjevně bujaré náladě, kterou jim ještě vylepšil fantastický dav. Hodinový setlist postavený na osvědčených hitech (Tančím, Malotraktorem, Slepic pírka, Snadné je žít...) nemohl nezafungovat a i podle výrazů kapely při děkovačce byl tohle další ze skvělých koncertů letošních Colours.

Když Jiří Macháček zrovna nehrál na nafukovací kytaru nebo nevybízel fanoušky k zpěvu, házel jeden vtípek za druhým. Místy měly blízko k trapné lascivnosti, té svými žertíky pomáhal i basista Tomáš Kurfirst (který mimochodem celý koncert prokouřil - zkrátka žádný stres!). Ale po čtyřech dnech word music, kdy se třískalo do bubnů nebo navážno rapovalo, tahle sebeironie sedla.

O sedmé vešla na podium avizovaná hvězda, americká písničkářka ruského původu Regina Spektor. Colours tradičně zvou písničkáře a letošek nemohl být výjimkou. Regina bývá řazena do antifolkového žánru s příměsí blues, její poslední a rozhodně nejlepší deska Far je cítit i po indie rocku. Hodně lidí přišlo cíleně na její vystoupení a dobře znali repertoár (přitom Regina přijela do Česka vůbec poprvé). Citlivě nasvětlená scéna doplňovala neokázalý a skromný, pokorný projev. Ostatně člověk, který si první desky vydal sám a svou kariéru si vydobyl tvrdou prací, nemůže být jiný.

Regina není fenomenální hráčka na piano a ani doprovodná kapela neoplývala šokující zručností. Nezvyklý a rozsahem široký hlas však s každou písní dávkoval silné emoce a zážitek, který šel v protikladu k ostatním „hvězdným“ vystoupením. Je zajímavé, jak na Colours vedle sebe žijí neslučitelné žánry. Zatímco Regině aplaudoval umírněný, jako kdyby vyzrálý dav, někteří - s nějakou tou hladinkou v krvi a jointem u pusy - odcházeli s tím, že „je to nuda“, aby se po děkovačce vrátili a urvali nejlepší flek na přicházející šílenství.

No fun to hang around

Po krátkém poděkování šéfky festivalu Zlaty Holušové vyskočil za doprovodu nočního deště 63letý (!) Iggy Pop a dole u zábradlí začalo peklo plné zmačkaných žeber. Přestože Iggy a The Stooges neodehráli ničím výjimečné vystoupení (žádné rozkopávání beden ani skok do davu) a setlist mohl být našlapanější (na I wanna be your dog nebo Penetration ovšem došlo), atmosféra byla dole šílená a někteří se raději nechali odnést ochrankou, protože by taky nemuseli přežít.

Tradičně nezastavitelný Iggy zběsile pobíhal po podiu (samozřejmě bez odposlechu a samozřejmě s mikrofonem postaru se „šňůrou“) a nedal si vydechnout. The Stooges – jak jinak – vlastně jen stáli na místě a drtili svoje nástroje, co to sneslo. I když třeba basákovi Miku Wattovi s nohou v ortéze stejně nic jiného nezbývalo a na podium se musel dokulhat s výpomocí. Vrchol koncertu přišel už v první čtvrtině, když Iggy vytáhl nahoru dvacet lidí a nechal je tančit. Závěrečnou No fun pak už zpívali všichni, Iggy nahodil pár póz a obličejů, pořádně si odplivl a zmizel. Festival Colours of Ostrava 2010 skončil.

Pozn.: ke Colours se ještě vrátíme v souhrnném článku a velké fotoreportáži.

Diskuze | zatím žádný příspěvek