Ostravské dny s novou hudbou byly opět špičkové

4. 9. 2013, 17:22 | Kultura > Hudba | Jan Havlena

Nové a experimentální hudbě se v Ostravě daří. Lze tak soudit podle zkušeností z nedávno skončeného festivalu Ostravské dny, kterému navíc předcházelo pracovní soustředění hudebních skladatelů, muzikantů či lektorů z celého světa. Pro mnohé se tak Ostrava stala během letošního srpna už posedmé, ač se tomu nezúčastněnému pozorovateli často ani nechce věřit, důležitým centrem soudobé hudby minimálně evropského významu. Proč zrovna Ostrava nechme nyní stranou (umělecký ředitel festivalu Petr Kotík se k tomu již vyjadřoval před lety např. zde) a zrekapitulujme alespoň částečně některé festivalové momenty.

V Glassově hracím strojku

Pro veřejnost asi nejatraktivnější částí festivalu bylo vystoupení slavného amerického hudebního skladatele Philipa Glasse s ansámblem. Sedm muzikantů, včetně Glasse či skvělé vokalistky Lisy Bielawe, představili v ostravském Gongu více než tisícovce návštěvníků svou několikahodinovou minimalistickou skladbu  Music In Twelve Parts. Už jen pozorování soustředěného a fyzicky náročného výkonu všech muzikantů, kteří neúnavně vytvářeli fascinující repetitivní zvukové struktury, byl zážitek. Vnímavější posluchači, když zavřeli oči, mohli pociťovat díky pulsující, často překotně ubíhající hudbě, až stavy počínajícího transu. V příjemně strohé, téměř minimalistické, architektuře bývalého plynojemu dobře rezonovaly neustálé přívaly opakujících se motivů, rytmů či zvukových fragmentů. Jakoby se posluchač ocitl v obřím hracím strojku, jehož možnosti testuje zvídavé dítě.

94 kompozic v 11 dnech

Hravost, touha po experimentech a silných zvukových zážitcích, ale také ztišení a kontemplace doprovázela i další festivalové dění, které návštěvníky zavedlo do tradičnějších prostor (Dům kultury města Ostravy, kostel sv. Václava, Divadlo Jiřího Myrona apod.), ale i těch méně obvyklých (Důl Michal, bývalá Union banka…). Festival mnohdy nabýval až rozměrů maratonu, kdy koncerty trvaly i několik hodin a posluchači vzali za vděk i přichystanou žíněnkou. Podle pořadatelů nabídla festivalová část letošních Ostravských dnů rekordních jedenáct festivalových dní a v českých i světových premiérách celkem 94 kompozic, z toho dvě výjimečných délek (kromě Glassovy skladby se jednalo také o šestihodinovou kompozici Petra Kotíka Many Many Women). Pro zajímavost, nejkratší kompozice byla od Marca Codiny a měla 30 vteřin.

Další zážitky

Festivalové dění toho nabídlo opravdu hodně a výběr toho nejzajímavějšího je vždy velmi subjektivní volbou, navíc omezenou počtem návštěv jednotlivých koncertů. Přesto se lze o podobný výběr pokusit. Zvukově nekonvenčním zážitkem mohl být například Minimaraton elektronické hudby, který vzdal poctu Luigi Russolovi a jeho manifestu Umění hluku a na kterém byla představena třeba intenzivní hluková (někdy až „rozdrncaná“) skladba Carduelis Remix „osekaného“ souboru Agon Orchestra.

Zárukou kvality festivalu jsou muzikanti, a to zejména ti, kteří jsou sdruženi v mezinárodním souboru Ostravská banda. Z nich jmenujme alespoň newyorkský manželský pár bravurních houslistů - Paulinu Kim a Conrada Harrisonovi, jež se představili během festivalu nejen v rámci zmíněného souboru či sólově, ale také jako duo String Noise. Potěšili jistou rafinovaností, elegantností či výraznou energií, s jakou jim „na míru šité“ skladby houslových duet zahráli.

Z velkého množství dalších vystoupení silně zaujala skladba Petra Bakly nazvaná Piano Concerto, v níž exceloval klavírista Daan Vandewalle, či vystoupení drážďanského tria Elole (piano, housle, cello), které bylo tiché i burácivé a potěšilo kupříkladu nezvyklou hrou na hudební nástroje, anebo interpretací atmosférické skladby Trio no. 2 Salvatora Sciarriniho. Výborné naladění panovalo i během koncertu nazvaném Hlasy & nástroje, který se uskutečnil v ostravském kostele sv. Václava. Zejména první půle byla nádherně poskládána v dobře fungující celek. Ten nejprve gradoval nekompromisní syrovou Kompozicí č. 2 „Dies irae“, kterou zkomponovala už v 70. letech minulého století Galina Ustvolskaja, a hned poté byl zklidněn soustředěnou meditativně laděnou skladbou Rothko Chapel Mortona Feldmana z přibližně stejného časového období. Zážitek!

Nová setkání

Letošní novinkou byla spolupráce s Národním divadlem moravskoslezským. Nejprve se zdařile prolnula v ostravském Divadle Jiřího Myrona hudba Johna Cage s tancem v choreografii Daniela Squira a poté byl v Divadle Antonína Dvořáka proveden Lohengrin Salvatora Sciarriniho s podtitulem „drobná zápletka pro sólo, nástroje a hlasy“. Mezi těmito dvěma divadly mohli navíc návštěvníci v mezičase putovat s hudebníky na tři místa v centru Ostravy a navštívit tak za doprovodu kompozice Petera Ablingera katedrálu Božského spasitele, prodejnu masa a uzenin či vstupní halu bývalé Union banky. Festival tak vstoupil přímo do veřejného prostoru a možná příjemně překvapil procházející se Ostravany, popřípadě nabídl návštěvníkům možnost k úvahám o symbolice zvolených míst, anebo nový pohled na tyto prostory a jejich architekturu. Doufejme, že o podobně příjemná a překvapivá setkání nebude nouze ani za dva roky, tedy v roce 2015, kdy by se mělo konat další pokračování Ostravských dnů.

Diskuze | zatím žádný příspěvek