OstravaBlog.cz | Kultura > Hudba - Průvodce světem Colours of Ostrava 2010

Nejživější diskuze

Reklama

Anketa

Je podle vás pro Ostravu komplikace, že ministr dopravy zastavil některé zdejší dopravní stavby? (komentář)
Ano, je	50
Ano, ale ne zásadní	12
Ne, není	1
Je mi to jedno	2

Diskuze k anketě

Nejčtenější

Průvodce světem Colours of Ostrava 2010

15. 7. 2010, 0:00 | Kultura > Hudba | Jiří Popiolek

Tak je to po roce zase tady. Teploty šplhají vysoko nad třicet stupňů a horečka stoupá i mnoha lidem přímo v Ostravě nebo těm, co se do ní právě chystají. Blíží se čtyřdenní maratón hudby, divadla, filmů, tance, debat a dalších uměleckých projektů, festival Colours of Ostrava. Pojďme si ve stručnosti projít, co nás čeká.

Bude jich patnáct...

Čeho? No přeci scén, na nichž se letošní Colours of Ostrava uskuteční. Zkusme si je trochu přiblížit.

Základní jsou pochopitelně venkovní hudební na Slezskoostravském hradě (Česká spořitelna stage a Park stage / Indies Scope scéna) a na Černé louce (Barvy ArcelorMittal stage a OKD Czech stage). K nim se přidají některé klubové scény (New York City stage přímo v pavilonu A na Černé louce a pak „staří známí“, kluby Templ, Fabric a Parník). A chybět letos nebude ani populární Kostelní scéna v Evangelickém kostele na ulici Českobratrská.

Na hradním nádvoří každý den proběhne v nočních hodinách tradiční After party zóna Hitrádia ORION. Přes den bude toto místo určeno Turnaji ve WeyKicku, což jsou stolní hry založené na ovládání figurek pomocí magnetu. A samozřejmě zde bude možno nalézt i Workshopovou scénu, na níž dojde k výuce rozličných exotických druhů tanců (flamenco, salsa, hip hop a další, zajímavý může být takový balet na trůnech, fakt netuším, co si pod tím mám představit) .

Základní hudební program budou doplňovat Divadelní scéna (v jejímž rámci vystoupí například populární Úspěch), filmová Minikinokavárna LFŠ (mimo jiné Aronofského Requiem za sen nebo klasický noir Hluboký spánek s Humphrey Bogartem podle Raymonda Chandlera, z dokumentárních pak proslavená a všude možně oceňovaná Třeštíkové Katka nebo mystifikace Český mír Klusáka a Remundy), literární a debatní Scéna Reflexu v Domě knihy Librex (Jiří X. Doležal, Štěpán Mareš; z hudebníků pak zde budou debatovat třeba Zuzana Stivínová nebo Tonya Graves) a Dětská scéna ČPZP, kam si návštěvník festivalu při splnění daných podmínek může odložit na smluvenou dobu dítě ve věku od tří do dvanácti let.

Vše podstatné (i s dalšími informacemi o právech a povinnostech návštěvníků) lze pochopitelně nalézt na festivalových webovkách colours.cz.

Čtvrtek a pátek

Hned čtvrteční program bezezbytku naplní význam slova „barvy“ – čeká nás totiž „megakoncert“ v podání mnoha špičkových romských instrumentalistů a zpěváků, kteří se sešli v jedné velké show, The Gipsy Queens and Kings, a po ní bubenické divadlo s kořeny ve třetím století a pestrá světelná i kostýmová podívaná jihokorejských Dulsori (obojí na hradě). Jazz a soul zazní jednak na NYC stage (José James a Out to Lunch), a na hlavní scéně na Černé louce pak v podání legendárních Open Hands. Trochu severské lidové hudby prodchnuté elektronikou přinesou tamtéž po půlnoci Valravn.

Další dny už bude nutné vybírat daleko pečlivěji, protože kvalitní hudba se začne na návštěvníky festivalu valit ze všech stran. Tak tedy namátkou. Pátek zahájí na hlavní hradní scéně Wohnout (musím představovat?). Po něm přijdou na řadu australské reggae v podání Dubmarine, jazzový trumpetista a novátor Erik Truffaz a po půlnoci potomci psychedelických kapel konce 60. let, rockoví Porcupine Tree.

Černá louka bude kontrovat izraelským klezmerem s punkovou energií, Oy Division, ska českých The Chancers, finským „etnic brass punkem“ Alamaailman Vasarat, skotskými rockovými dvojčaty The Proclaimers a na úplný závěr hiphopovými WWW.

Silná bude i česká „sekce“. Stačí napsat jména – Visací zámek, Charlie Straight na domácí OKD scéně a na hradě ve stanu pak třeba Lenka Filipová.

Sobota a neděle

V sobotu zahraje na hlavní hradní scéně po německých funkových Sorgente český Čechomor a po něm přijde na řadu africké etno – Mokoomba. No a pak první skutečná (ve smyslu všeobecně známá) festivalová hvězda – irští pop-rockoví The Cranberries, kteří se na koncertní pódia vracejí po letech i se svou hlavní hvězdou, zpěvačkou Dolores O´Riordan. Pokud si nedovedete představit spojení afrických rytmů s keltskou hudbou, Afro Celt Sound System vás přesvědčí, že to jde. Celodenní program na scéně po půlnoci uzavřou mexičtí El Gran Silencio, aneb rock, hip hop, ska a mnoho dalšího v jednom.

Černou louku čeká skoro tříhodinové! vystoupení parodických MTO Universal se svébytnými předělávkami hitů posledních 40 let (Hana Zagorová, Katapult, Elvis Presley a další). Kapela je úzce provázána s divadlem Sklep (Tomáš Hanák, Lenka Vychodilová, Fero Burda). O tom, že spojit dohromady lze prakticky jakékoli hudební styly, přesvědčí „nu-jazzoví“ norští Jaga Jazzist. A na konci návštěvníky ještě čeká Brendan Perry, kterého si mnozí jistě pamatují z kapely Dead Can Dance.

Velká jména se objevují i v jazzové NYC Stage – zejména trumpetista Laco Déczi, ale překvapí zde i herečka Zuzana Stivínová s Robert Balzar Triem, která se představí jako šansoniérka. Na české scéně zahraje kupříkladu populární Marek Ztracený a evangelický kostel rozezní po půlnoci Alfa Gospel Praises.

Nedělní program na Česká spořitelna Stage zahájí polská reggae a ska kapela Etna Kontrabande a po ní budou následovat dva nepřehlédnutelní (pravda, každý trochu jinak) čeští interpreti. Marta Kubišová, symbol dvou milníků českých dějin, žena s podmanivým altem a také nezvykle vysokým morálním kreditem. Jsem na její vystoupení naživo nesmírně zvědavý. A pak Mig 21 s Jiřím Macháčkem – tady myslím představovat netřeba. Před hlavní hvězdou, o níž píšu níže, pak na hradní scéně vystoupí ještě americká písničkářka a klavíristka ruského původu Regina Spektor, již přirovnávají k Tori Amos nebo Kate Bush.

Také na Černé louce budou mít čeští interpreti výrazné zastoupení – jejich trojblok (zahájený dvojicí Panna, Circus Ponorka) uzavře Ida Kelarová. Po ní bude následovat švýcarská písničkářka Sophie Hunger (ani zde se nevyhnu přirovnání – tentokrát k Björk) a na závěr trocha jihoamerického flamenka a karnevalového třeštění – multinárodní Peyoti for President.

Neděle bude obecně výrazně „česká“. Odpoledne na OKD Czech Stage opanují postupně „vedlejšák“ Martina Němce z Precedensu Lili Marlen, legendární Blue Effect s kytarovým mágem Radimem Hladíkem a nakonec jako představitel nejmladší generace stále populárnější Tomáš Klus. A k tomu všemu ještě v evangelickém kostele zahraje kytarista Štěpán Rak a doprovázet jej bude recitátor Alfréd Strejček.

Iggy Pop a The Stooges

Vrchol čtyřdenního festivalu na hlavní hradní scéně. Kdo neviděl, neuvěří (a o hodně přijde). Podotýkám však, že je třeba mít silné nervy a počítat s několikadenní padesátiprocentní hluchotou. Vím, o čem mluvím. Iggy Pop, nesmrtelný (dnes třiašedesátiletý) praotec punku, svou kariéru začínal s kapelou The Stooges. A bez nich by punk vypadal zcela jinak. Zapomeňte na Sex Pistols nebo The Clash, tohle jsou pravé kořeny, ze kterých tento hudební žánr vznikl.

Drsné a jednoduše střižené vypálené kytarové riffy, nadzvukový rytmus, hysterická hudba vybuzená do hlasitosti na samé hranici snesitelnosti, až jste měli pocit, jestli nezešílela siréna leteckého poplachu, Iggyho zpěv a jevištní prezentace, proti níž blednul i Jim Morrison, neměly ve své době obdoby.

Dovolte tuto charakteristiku z oficiálních stránek doplnit o osobní vzpomínku. Viděl jsem Iggyho s The Stooges naživo předloni v Praze a bez váhání ten zážitek mohu označit za jeden z nejintenzivnějších ve svém životě. Za prvé – víc než hodinový koncert Iggy běhal po scéně a ani na okamžik se nezastavil (vzhledem k tomu, jak ve svých letech vypadá, je to slušně řečeno proti přírodě, zvlášť když na konci vůbec nevypadal unaveně a zdálo se, že by si to klidně i zopakoval). Za druhé – během produkce stačil vytáhnout na scénu zhruba třicet návštěvníků křepčících původně dole pod pódiem, skočit do publika a rozkopat několik reprobeden. Za třetí – předkoncertní Iggyho prohlášení – „ta hala spadne“, nebylo daleko od pravdy. Celá produkce se slila v jednu nadupanou, nepropustnou a fascinující zvukovou stěnu (na pomalejší písničky zapomeňte), z níž nebylo úniku ještě několik hodin po skončení koncertu.

Více slov snad netřeba. Užijte si to.