První dny Colours of Ostrava v příjemné letní atmosféře

20. 7. 2013, 17:01 | Kultura > Hudba | Jan Havlena, foto: Werner Ullmann

Také letos je hlavním znakem festivalu Colours of Ostrava mnohost. Velká hromada vjemů, impulsů, atrakcí všeho druhu vyvolává až opojný karnevalový pocit. Návštěvníci se baví nejen hudbou nejrůznějších žánrů, ale také dalšími přichystanými lákadly. Záleží pak na každém, čemu dá přednost, zda poslechu hudby, posezení u piva s klobásou či čvachtání se v připraveném bazénku.

Festivalový areál v Dolní oblasti Vítkovice se oproti loňsku ještě trošku rozšířil, přibylo několik nových netradičních prostor, na jejichž prozkoumání měla většina návštěvníků dostatečný čas zejména až druhý festivalový den, kdy se Colours of Ostrava rozjely naplno. Začněme ale popořádku. Festival oficiálně zahájila ve čtvrtek večer albánská dechovka Fanfara Tirana s u nás oblíbenými Transglobal Underground. Multikulturní mix, ve kterém se dohromady spojí kde co, příjemně naladil a předznamenal jednu z hudebních linií ostravských Barev.

Den první

Hudební vrchol prvního dne se, alespoň pro mě, dostavil s islandskými Sigur Rós, kteří během více než hodinového koncertu představili své melancholicky zasněné skladby, jež mají nejblíže k označení postrock. Pozvolna plynoucí hudba teskných nálad s charakteristickým vysoce posazeným zpěvem Jónsiho, ale i ohlušující zvukové stěny vytvořené souhrou kytar a smyčců či dechových nástrojů, jsou velmi emoční. Hrálo se především z jejich posledního alba Kveikur, zazněly ale i starší songy, vřele přijatý byl zejména jejich hit nazvaný Hoppípolla. Povedeným doplňkem byla i projekce za muzikanty, která vtiskla vystoupení Sigur Rós až magickou atmosféru.

Čtvrteční večer ale ještě nekončil a představili se kupříkladu pražští Tata Bojs s výbornou energickou show či rapující Irie Révoltés.

Den druhý

Páteční festivalový program začínal už v poledne, první výraznější umělec vystoupil ale až o několik hodin později. Na hlavní scéně obecenstvo energicky „nakopnul“ temperamentní Dub FX, australský raper a beatboxer, který umně pracuje pouze se svým vokálem a krabičkou na vytváření zvukových smyček. Na hlavním pódiu se pak ještě představili ještě další výrazní mužští interpreti, jejichž koncerty patřily dle mnohých k tomu nejlepšímu. Tleskalo se kupříkladu Izraelci Asafovi Avidanovi, který připomněl svým feminním chraplákem Janis Joplin, ovace sklidil i irský rockový písničkář Damien Rice, jenž se představil coby charismatický rozervanec holdují červenému vínu.

Vedlejší oranžová scéna trochu pokulhávala. Formace Russkaja mi zněla jako vykalkulovaný projekt, který po hudební stránce nepřináší nic zajímavého, o něco později hrající Inspiral Carpets zase nějak pozapomněli na svou někdejší mladickou energii. Příjemné chvilky bylo ale možno strávit s muzikantem, jenž si říká Bonobo. Jeho „downtempová“ hudba sice není úplně vhodná na velká pódia, ale i tak vykouzlil příjemnou atmosféru. Zejména songy zpívané půvabnou Szjerdene byly až mazlivě hřejivé.

Bohatý program nabízely během druhého festivalového dne i další scény. V syrových prostorách kolem bývalého Dolu Hlubina se odpočívalo, diskutovalo i muzicírovalo. Mě osobně zaujal například industriálně-folkový projekt Kittchen z Doksů, který ale trošku doplácel na akustiku vnitřních prostor budovy starých koupelen. Velmi silný program je pro letošek připraven také pro Gong, což je prostor, který vznikl přestavbou bývalého plynojemu. Problém s kapacitou sálu z loňska byl aspoň částečně vyřešen systémem rezervací (za poplatek) a velkou venkovní obrazovkou, na níž se koncerty z Gongu přenášejí. Tento způsob sledování koncertu jsem otestoval během vystoupení výborné polské pop-jazzové zpěvačky Anny Marie Jopek, kterou doprovázela pětice muzikantů. Posezení před obrazovkou bylo příjemně zklidňující, zážitek z bezprostředního kontaktu ale přenést nemůže.

V oblasti pod vysokou pecí fungují další pódia. Na nich v pátek večer vystoupili například rakouští Gin Ga, jež zejména v rychlejších kouscích mohli připomínat slavnější britské Franz Ferdinand. Velký aplaus sklidili i tuzemští Umakart s výborně vygradovaným vystoupením, anebo marocký multiinstrumentalista a zpěvák Aziz Sahmaoui s až hypnotizujícím hudebním projektem, v němž skvělí - převážně afričtí muzikanti - harmonicky mísí marocké vlivy se senegalskými.

Na celkové bilancování je ještě čas, ale už teď je jasné, že možností vybrat si ten „správný“ koncert lahodící vkusu každého návštěvníka, bylo a ještě bude docela dost.

Diskuze | 2 příspěvky (poslední 23. 7. 2013, 9:40)