[Aktualizováno 7. 8. 2015.] Při svém archivním studiu týkajícím se dokumentace vzniku uměleckých děl pro veřejný prostor našeho regionu v době 60.–80. let 20. století jsem před nedávnem narazil na jednu pro mě dosud neznámou realizaci z konce 60. let. Byla jí rozměrná nástěnná malba pro Domov sester od malířky Veroniky Flakové, vytvořená v letech 1969–70.
Flaková se na ostravské výtvarné scéně v 60. letech (kdy byla rovněž členkou progresivní Tvůrčí skupiny Kontrast) velmi dobře zapsala svými malbami v duchu nové figurace – směru, který se pokoušel znovu nalézt místo člověka jako tématu umění, jež u nás od počátku 60. let směřovalo rychlým tempem k abstrakci. Právě styk abstraktního umění s figurálním námětem se v podání Veroniky Flakové projevil vznikem řady imaginativních děl až surrealistického cítění, které jako by navazovaly na předválečnou avantgardní linii – kubistické postavy Emila Filly, ale zejména temnou imaginací prodchnuté obrazy Jindřicha Štyrského ze 30. let s tématem (ne)člověka.
V ostravské Galerii výtvarného umění nám po Flakové (na začátku tzv. normalizace opustivší Ostravu) zůstaly tři závěsné obrazy. Bohužel ve veřejném prostoru a architektuře se žádná z mnou „objevených“ realizací Veroniky Flakové nezachovala. Začátkem června jsem se tedy vydal do Domova sester, abych zjistil, zda i tamní realizaci pohltil čas přinášející nemilosrdné rekonstrukce interiérů budov, nebo zda stále existuje.
Čekalo mě milé překvapení! V prostorné hale prosvětlené z ulice velkými prosklenými plochami se vyjímala pro styl Flakové příznačná malba monumentálních rozměrů, laděná do azurových tónů. Abstraktní tvary se na ní přelévaly do lidských forem – postavy, hlavy či siluety. Ústředním motivem se na malbě stal kuželkoidní obrys hlavy s ohromným útvarem, jenž z ní vyrůstal a jehož středu dominoval temný otvor evokující klíčovou dírku. Motiv odemykání pacientovy psychiky lékařem či sestrou je dalek prvoplánovým námětům tradičně užívaným v oblasti zdravotnictví. Flaková zde projevila neobyčejnou invenci.
Prostor haly ještě nostalgicky doplňovaly snad dobové koženkové sedačky s nízkým stolem, ačkoli malbu mírně stínily. Ne však tolik jako přerostlá palma v rohu místnosti. Prostor s uměleckým dílem jsem si s radostí vyfotil, pomyslel si, že tady mu žádné nebezpečí v brzké době nehrozí a odcházel s tím, že bude třeba místo navštívit znovu s někým, kdo mi pomůže přestěhovat onu velikou kytku, aby malba na fotce vynikla v plné kráse.
Ta situace mohla nastat koncem července, kdy jsme s kolegou fotografem z okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu prováděli v Porubě fotodokumentaci některých děl pro chystanou databázi ostravských soch. Vzpomněl jsem si na Domov sester a naše kroky směřovaly rovněž tam. Tentokrát nás však čekalo překvapení velmi nemilé.
Neuběhly ani dva měsíce a vstupní hala se proměnila k nepoznání. Byla v půli rozdělena novou sádrokartonovou stěnou. Na vrátnici nám bohužel sdělili, že malba byla poničena. Chtěli jsme ji vidět. A skutečně – sádrokartonový podhled zakryl horní část obrazu a v jeho levé části bylo vysekáno nové vedení elektroinstalace. Někdo se rozhodl mít uprostřed stěny zásuvky a vypínače… Ze stropu visely dráty připravené pro nové osvětlení a postavy na malbě najednou vyhlížely jako oběšenci – oběti utilitárního dneška.
Že porubský Domov sester utrpěl uměleckou ztrátu již v minulosti při zateplení jižní stěny (!), kdy došlo ke zničení rozsáhlé, modře tónované mozaiky ženy od Karla Štětkáře, jsem věděl a samozřejmě toho litoval. Nicméně zničení malby Veroniky Flakové znamenalo hlubší zklamání – jednak proto, že mu musím přihlížet, ale také proto, že je tu před našima očima ničeno velmi kvalitní a pravděpodobně poslední dochované dílo této autorky pro veřejný prostor v našem městě a možná i v republice vůbec. Jak je možné, že se to děje na půdě fakultní nemocnice, jejíž ředitel je znám svým kladným vztahem k umění? Kdo je zodpovědný za tuto katastrofu?
Protože malba dosud nebyla zničena a její poškození je možno stále šikovnou rukou restaurátora napravit, rozhodl jsem se zasáhnout a pokusit se přesvědčit pověřené osoby k zastavení destrukční akce a zachování této unikátní malby. Kdyby už pro nic jiného – uvažovala nemocnice, o jak hodnotné dílo (budeme-li uvažovat v číslech) přichází? Vždyť v roce 1970 zaplatil investor za tuto malbu 140 tisíc Kčs, což na tehdejší dobu nebylo vůbec málo. Zaslal jsem tedy vedení fakultní nemocnice prosebný mail – jak na vzniklou situaci zareagují, uvidíme v brzké době.
Nezbývá tedy než čekat. Čas teď (ostatně jako většinou) utíká v neprospěch záchrany uměleckého díla, které může být každým dnem nenávratně smazáno ze světa. Půjdete-li kolem, můžete nahlédnout, jestli v Domově sester ještě existuje umění, nebo již ne. Malba Veroniky Flakové se ocitá na hranici bytí a nebytí, na hranici, která už začala hořet, ale ještě je čas ji uhasit, bude-li vůle. Co myslíte? Jak to dopadne?
Odpověď tiskového mluvčího FN Ostrava
Vážený pane Ivánku,
děkujeme za Váš e-mail a upozornění. Dovolte, abych Vám krátce vysvětlil důvody stavebních prací v přízemí Domova sester. V těchto prostorách v současné době probíhá výstavba Edukačního centra, které významně zkvalitní výuku mediků Lékařské fakulty Ostravské univerzity. Vzhledem k nedostatku prostor jsme byli nuceni využít i toto místo. Zcela otevřeně přiznáváme, že nás některé stavební zásahy do nástěnné malby mírně řečeno překvapily, ale bohužel jsme je zjistili až ve fázi, kdy to již bylo tzv. „hotovo“. Nikdo z nás nemá a neměl v úmyslu toto dílo zničit. Tyto zásahy v nástěnné malbě budou opraveny tak, aby byl navrácen původní vzhled.
S pozdravem
Tomáš Oborný
tiskový mluvčí FN Ostrava
