Radek Slončík: Fotbalový cíl se mi splnil

26. 4. 2004, 18:01 | Rozhovory | Dimitrios Vlasakudis, Ondřej Stratilík

Ačkoli Radka Slončíka dělí od fotbalového důchodu ještě mnoho sezón, ve svých třiceti letech se v Ostravě stal pomalu legendou. Fanoušci si jej oblíbili nejen kvůli jeho technické a nápadité hře, ale mají jej rádi hlavně pro jeho sympatické a charizmatické vystupování. Našlo by se jen málo fotbalistů, kteří se tu a tam stýkají s fanoušky a jsou uznávaní jak mezi diváky, tak mezi rozhodčími a hráči. Po návratu z Maďarska nemá sice jisté místo v sestavě a střídá se s ostatními, pro fanoušky je nicméně jasnou jedničkou.


Ve čtrnácti letech jste přestoupil ze Šumperku do Baníku, tím začala Vaše fotbalová kariéra v Ostravě. Věděl jste už tenkrát, že chcete u fotbalu natrvalo zůstat?
To přišlo postupně, tak od šestnácti sedmnácti let. V sedmnácti jsem byl v áčku, tehdy to se mnou začalo vypadat nadějně.

O vás se říká, že jste v kabině vůdčí typ a přirozená autorita. Byl jste takový už zamlada?
Poprvé jsem dělal kapitána v žácích v Šumperku a v Baníku byl pak v dorosteneckých letech kapitánem Galásek. V áčku jsem byl poprvé kapitánem ve třiadvaceti.

Poprvé jste doma nastoupil proti Banské Bystrici v sezóně 90/91. Váš největší úspěch v Baníku je ze sezóny 93/94, kdy Baník skončil v lize třetí.
A ještě vítěz československého poháru v devadesátém prvním.

Tehdejší osu mužstva tvořili hráči jako Ollender, Hýravý, Záleský nebo Nečas. Jak vzpomínáte na tuto generaci?
Já jsem je zažil, když jsem byl úplně mladý. Jak na ně vzpomínám? No, tak byli staří, musel jsem je poslouchat. (smích)

Dali vám něco do fotbalového života?
Řeknu to tak – mladí kluci, co jsou teďka v kabině, to mají lehčí.

Základ sestavy pak postupně vytvořili hráči jako Čížek, Drozd, Řepka, Galásek nebo Duhan. Se dvěma z nich stále hrajete, dokážete si představit, že to za pět šest let všichni tři jako staří kamarádi společně zabalíte?
To bude dřív. (smích) Nevím, jestli to budeme doslova balit, záleží spíše na zdraví a na chuti.

Úspěchem Baníku bylo i páté místo v sezóně 98/99. Tehdy třeba hrála výborná stoperská dvojice Bolf a Poštulka. Vy jste už nicméně býval často zraněný. Vznikly problémy s kolem právě v těch letech, nebo se táhly od mládí
Problémy vznikly v roce devadesát dva během zimní přípravy. Stalo se mi to tady na škváře, hráli jsme s Krakovem, gólman mi skočil na koleno a prolomil mi ho. Od té doby se to táhne.

Po přestupu do Sparty v roce 2000 jste prodělal velkou operaci kolena.
No, ona už byla šestá.

Ale mluvilo se o ní, že Vás z toho dostane. Když nastupujete, máte operované koleno podvázané. Musíte na něj tedy pořád dávat pozor?
Určitě. To koleno už asi nikdy nebude stoprocentní, ale v určitých mezích se dá zvládnout.

Můžete s tím kolenem hrát naplno, jak byste chtěl?
Zatím je v pořádku, dá se s ním hrát.

V Maďarsku jsem byl spokojený

Ve Spartě jste nezapadl do systému pana Hřebíka. Když ztroskotala jednání o návratu do Baníku, uvažoval jste o jiném klubu v Česku, nebo jste chtěl přímo do zahraničí?
Měl jsem i nějaké nabídky z Teplic nebo Viktorky Žižkov. Potom ale přišel manažer, který sleduje Maďarsko. Výhoda byla, že jsem přestupoval s Lubošem Kozlem a že tam byl taky Robert Vágner. Takže v Ujpesti jsme byli tři Češi. V zahraničí se to pak zvládá úplně jinak, než kdybych tam byl sám.

Byl jste v Maďarsku spokojený?
Byl jsem dost spokojený. Fotbal je tam technický, lidé jsou do něj zapálení, ale třeba trenérské vedení je u nás na vyšší úrovni. Pokud by se vedení a vše kolem dostalo výš, Maďaři by byli daleko dál než teď. Maďarští fotbalisté jsou jako naši, možná i trochu techničtější. Ale hráči u nás jsou ctižádostivější a ambicióznější. Maďaři jsou spokojení s tím, co mají.

Dokázal byste si představit, že byste v Maďarsku zůstal, kdyby FC UJPEST neměla finanční problémy?
Já bych tam určitě zůstal. Měl jsem ještě na rok smlouvu.

Když říkáte, že úroveň maďarského fotbalu je dobrá, proč se tedy tamní mužstva neprosazují v pohárech?
Jak už jsem řekl, přístup k fotbalu nedosahuje ani naší úrovně. Navíc jen málo Maďarů má zkušenosti s angažmá v zahraničí. Oni uznávají český fotbal a české fotbalisty, protože vidí, kde všude hrají a za jaké velkokluby. Jsou na sebe hrdí jako na národ, ale mohli by být ctižádostiví.

A v čem je podle Vás problém maďarského národního mužstva?
Určitě v tom, že jejich hráči nehrají venku. A kdyby hráli, tak by to dotáhli dál. Proč je náš národní tým tak dobrý? Protože v něm hrají fotbalisti ze špičkových zahraničních soutěží.

Jste s někým z Maďarska ještě v kontaktu?
Jsem v kontaktu s manažerem, který zrealizoval můj přestup do Maďarska. On chce dostat některé české fotbalisty do tamějších klubů. A teď tu byl asistent Matheuse, trenéra maďarského nároďáku. Po zápasu Baník vs. Slavia jsme to utkání spolu probrali. Dění v Maďarsku – hlavně Ujpest – sleduju, vždyť jsem tam byl rok a půl.

A jak jsou na tom maďarské stadiony v porovnání s našimi?
Takto – je dobře, že se tady pro stadiony začalo něco dělat, protože komfort už je daleko lepší. V Maďarsku se staví nové stadiony, byly tam snad jen dva tři, které byly vyloženě špatné. Třeba v Ujpesti jsme měli úplně nový stadion pro čtrnáct tisíc lidí; všechno na sezení a všechno kryté.

Po ukončení angažmá v Maďarsku jste měl nejdříve nakročeno do Drnovic.
Protože to pan Gottwald věděl první.

Chtěl jste se hned vrátit do Baníku, nebo jste byl rád alespoň za nabídku z Drnovic?
Já jsem do Baníku chtěl, ale jak se ví, měl tady jít pan Hřebík a za té situace bych do Ostravy nešel. A když to padlo, začala jednání s Baníkem.

S fanoušky se znám osobně

Je pravidlem, že po úspěšné sezóně odchází spousta hráčů pryč. Myslíte, že současný kádr Baníku má šanci udržet se pohromadě?
To je otázka pro vedení klubu, ale myslím si, že obecně by se za dobrou nabídku mělo jít. Pokud totiž klub dostane velkou částku, pokryje tím třeba i roční rozpočet. Kdybychom ale hráli v pohárech, hráčům by se podle mě ani nechtělo odejít, protože co týká klubové úrovně, poháry jsou jakýmsi vrcholem. A když vybojujeme Ligu mistrů, jsou to pro klub obrovské peníze navíc.

Jak vnímáte fotbalovou euforii v Ostravě?
Když jsem přestupovat zpátky do Ostravy, měl jsem tajné přání, aby se vyprodaly Bazaly. To se mi předtím vyplnilo jen jednou, byli tady jehovisté, tak jsem se šel podívat. A pak bylo na Bazalech skoro vyprodáno při zápasu s Polskem. A teď, když tu je pokaždé sedmnáct tisíc lidí, je to paráda. Člověk hraje utkání úplně jinak, odjezdí ho. A když nám diváci fandí, tak nám moc pomáhají. Současná situace nemá obdoby, je to fantazie.

Vnímáte při zápase povzbuzování a choreografii?
Někdy ne. Když jsem třeba nastupoval v zápase s Blšanama, neviděl jsem ani tu desítku, co připravili fanoušci na uvítanou. Pak jsem si to akorát prohlídnul na videu a na fotkách. Já jsem tehdy vnímal spíše to, abychom zvládnuli zápas.

V zápasech s Opavou, Slávií nebo Jabloncem se baníkovským fanouškům podařilo vytvořit z kartónů obrovské barevné obrazce.
Tak já se s několika fanoušky, kteří to organizují a chystají, znám. Ti se mnou jezdili, když jsem ještě hrál za jednadvacítku. Jsou to slušní kluci, můžeme být rádi, že je Baník má.

S úspěchy Baníku souvisí i to, že se kádr buduje několik let přímo z vlastní mládeže. V čem podle vás spočívá ona výborná líheň talentů?
To všechno je vlastně základ Baníku, protože tady není tolik peněz na nákup nových hráčů jako třeba ve Spartě. Je dobře, že se třeba tři čtyři mladší hráči dostanou do áčka, trénují s mančaftem a postupně se prosazují. A má to i jiný rozměr – klubem vychovaní hráči mají k němu lepší vztah. Já si vlastně ani nepamatuju, že by v Baníku někdy bylo více cizích hráčů.

Myslíte, že ostravští trenéři žáčků nebo mládeže jsou v rámci Česka opravdu nejlepší? Nebo je to v systému výchovy?
Těžko říct, ale ona je to především dlouhodobá záležitost. Myslím si, že by tady ale ještě mohly kvalitnější hrací plochy. Práce s mládeží je v Ostravě nicméně výborná. Když jsem byl mladší, vyhráli jsme vlastně všechny možné tituly a turnaje, v hale, venku, v zahraničí. Tenkrát se ten ročník sešel velmi dobře, byla to ale z největší části zásluha trenérů.

Na násilníky bych byl přísný

Nedávno fanoušci Brna udělali půlmilionovou škodu při svém výletu do Ostravy, pak se zase předvedli ostravští chuligáni ve Zlíně. Stále je to „dobré“ ve srovnání se zahraničím. Například při březnovém derby Lazio Řím - AS Řím se násilnosti a boje s policií přenesly do ulic. Dá se násilí na stadionech vůbec vymítit? Třeba tím, že by kluby jasně řekly, že o takové fanoušky nestojí?
Já uznávám ty fanoušky, kteří přijdou a fandí. Ale aby něco ničili, tak to ne. Zase je pravda, že jsem ve Zlíně viděl jsem hodně fanoušků, kteří říkali, ať to nedělají. Najdou se ovšem typy, které jen něco ničí a kazí čest i pověst ostatních a klubu jako takového. A když přijedou čtyři tisícovky fanoušků do Prahy, patnáct set do Budějovic a jezdí takové dálky, určitě s klubem cítí. Záleží i nás, abychom pak na hřišti odevzdali maximální výkon.

Souhlasíte s takovým zákonem, který by násilníkům doživotně zakázal vstup na fotbal?
Vezměte si, že v Anglii, kde ten zákon funguje, sedí lidi tři metry od lajny a nic se neděje. Oni si tam ale váží, že na fotbale můžou být. U nás se chuligáni nemusí bát, že by se na fotbal nedostali, vždyť vyprodáno bývá jen na Bazalech. Když ale někdo něco zničí, byl bych přísný. Přijde hodně lidí, a kdyby to dělal každý, jak by to pak vypadalo. Není to správné a kazí se tím taky atmosféra.

Říkal jste, že se s některými fanoušky znáte.
Jsou to ti, kteří to tady řídí. Ale nechcu říkat jména, nestojí o publicitu. Vycházím s nimi dobře, občas se vídáme.

Tito fanoušci fotbalem opravdu žijí.
To jsou kluci, kteří tady to fandění nastartovali a kteří Baník podporují už spoustu let. Říkali mi, že například jezdili na Ferencváros a učili se, jak se fandí jinde – tam stojí tři tisíce borců, jeden má megafon a všichni to po něm opakují, jak už se to dělá i tady. Je to paráda a ti kluci z kotle vlastně všechno rozpoutali.

Nevíte, kolik času jim zabere příprava na jeden zápas?
Někdo mi říkal, že jsou na to tři čtyři. Myslel jsem, že to dělají na počítači, že tam hodí modrou, bílou, modrou a ono jim to vyhodí, který karton kam dát. Ale prý to všechno tvoří na čtverečkovaném papíře. Nevím, jestli si ze mě dělali srandu, ale tak mi to říkali. Přišlo mi to dost složité. A všichni, včetně hráčů, je obdivujeme.

Baník je teď jediný tým, který takovou euforii prožívá. Proč podle vás nechodí i jinde tolik lidí na fotbal? Můžete to třeba srovnat s Maďarskem.
Tak tam taky nechodilo moc lidí. Však na Bazalech nebyly nějak velké návštěvy, jen když přijela Sparta nebo Slávie, tak tu bylo dvanáct třináct tisíc fanoušků. Teď je to určitě tím, že jsme první, že se zlepšil stadion a že se vymyslela hymnu nebo různé pokřiky. Lidi zažívají, co tu nikdy nebylo – pravá strana odpovídá, celý stadion zvedá ruce atd. Rozjelo se to a je to dobře. A důležité je, že se Baníku v lize daří.

Myslíte, že se Bazaly ještě nějak rozšíří?
Podle mě ne. Kapacita osmnáct tisíc lidí je na Ostravu ideálnÍ. Když přijede Sparta nebo Slávie, tak přišlo i třicet tisíc lidí, ale to je jednou dvakrát za rok.

Co se týká stadionu, pro Vás je určitě nejdůležitější dobrý a vyhřívaný trávník.
Měla by to být myslím jedna z priorit, která by se na Bazalech měla udělat. Na Bazalech by bylo potřeba udělat nové hřiště s kvalitní trávou.

Pro Vás musí být dost nepříjemné, když je zima a trávník je v tak špatném stavu.
Přesně tak. Myslím, že nám to v zimně uškodilo. Třeba v zápase se Žižkovem.

Když jsme u stadionů, který je podle Vás v Česku nejlepší?
V technickém měřítku určitě stadion Sparty. Ale co se týče atmosféry, tak rozhodně Bazaly.

Rozhodčí to mají těžké

Velké procento ofsajdů, které se pískají, vůbec nejsou. Jak to vidíte z pozice hráče?
Řeknu to tak – rozhodčí to mají těžké. Některé ofsajdy se dají těžko registrovat. Na druhou stranu někdy je ofsajd i třímetrový a nemělo by se stávat, že ho rozhodčí nevidí.

Jste pro, aby se zavedli videorozhodčí?
Já bych zavedl videorozhodčí jenom v bráně.

Nemyslíte, že by video ofsajdům pomohlo?
Bylo by asi hodně přerušování, těžko říct, jak by se to technicky vyřešilo.

Jako starší a uznávaný hráč máte s rozhodčími zřejmě jiný vztah, než kdybyste byl mladší. Můžete si dovolit rozhodčímu říct, že třeba soupeři nadržuje nebo že píská špatně?
Já nejsem takový, abych rozhodčím nadával. To si člověk nepomůže. Ale občas se zastanu spoluhráče nebo rozhodčímu řeknu svůj názor. Když jsem býval kapitán, s rozhodčími jsem poměrně vycházel, věděl jsem, co si můžu dovolit. Urážet rozhodčího nebo něco podobného... to si člověk opravdu nepomůže.

Kde je podle vás hranice, kdy se už rozhodčímu dojde trpělivost a vytáhne žlutou kartu za řeči?
Jak kdy, každý rozhodčí má tu hranici jinde. Někdo to drží v sobě, někdo třeba hráče varuje, někdo žlutou vytáhne hned.

Ovlivňuje rozhodčí, když hrají pod tlakem takového kotle, jako je v Ostravě?
Myslím, že ne. Může být trošku ovlivněný, ale jsou to profesionálové.

Fotbalový cíl se mi splnil

Máte v současnosti ještě nějaký fotbalový cíl kromě zisku titulu s Baníkem a účasti v Lize mistrů?
Fotbalista má myslím jeden cíl – dostat se do reprezentace. To je největší ocenění. Já jsem za národní tým hrál sedmnáctkrát, takže se mi to splnilo. V tu dobu to přišlo automaticky. Hrál jsem asi dobře, tak mě pozvali. Je to největší čest, když člověk stojí při národní hymně. A teď je pro mě důležité, abych byl zdravý a abychom případně uspěli v pohárech.

Fanoušci v Ostravě Vás mají hodně rádi. Když jste se při prvních zápasech této sezóny rozcvičoval, všichni řvali vaše jméno...
Co k tomu říct – bylo to prostě super. Vážím si toho.

Stává se vám, že Vás lidi zastavují na ulici a pozdraví Vás?
Ano, občas se to stane.

Opravdu?
Když v dobrém, tak je to v klidu. A zatím to bylo vždycky v dobrém.

Diskuze | 5 příspěvků (poslední 27. 9. 2009, 9:51)