Po patnácti letech vyšli studenti opět do pražských ulic. Svým pochodem kopírovali trasu, kterou prošli jejich předchůdci 17. listopadu 1989. Od revolučního roku se však středeční akce lišila v mnohém. Například tím, že skoro v čele průvodu šli ostravští studenti nesoucí transparent “Ostravská univerzita“.
Začátek akce byl naplánován na čtvrtou hodinu odpolední na pražském Albertově. Zde vystoupili M. C. Putna, Ladislav Smoljak a další. Všichni řečníci zdůraznili odpor k relativizování minulosti. Už na tomto shromaždišti jsem narazil na ostravské studenty. “Je to docela legrační. Ze sedmi transparentů jsou tu tři naše,“ sdělil mi jeden z nich.
Průvod měl víceméně stejnou trasu jako demonstrace z roku 1989, ovšem letos jsme došli až na Václavské náměstí a provolávali hesla jako: Není koho volit, Studenti jsou tady… Na Národní třídě došlo k problému. Město Praha zde totiž mělo svůj vlastní program (Čechomor, Pepa Nos, Aleš Brichta…). Pořadatelé “prozíravě“ postavili tribunu přímo do trasy studentského pochodu, takže obecenstvo přihlížející “záživnému“ uměleckému programu nedovolilo studentům pokračovat. Až na naléhání primátora Pavla Béma (doslova řekl “uvolněte místo Ostravské univerzitě“) se diváci rozestoupili. Tady vznikla mírná paralela k revolučním událostem, tehdy však cestu přehradil kordon policistů.
Celá akce pak skončila na Václaváku “pod koněm“, kde přítomný dav oslovil mezi jinými Tomáš Halík a Jaroslav Hutka zazpíval nejdříve Náměšť a pak všichni společně českou hymnu.
Byl jsem hodně rád, že ostravští studenti o sobě dali vědět. “Přijel nás tady jeden dvoupatrový autobus, to znamená asi šedesát lidí,“ prozradil mi za chůze študák dál. “Většina nás je tu ale z kolejí.“ Ostrava tak dodatečně uctila památku revoluce, protože při listopadových událostech roku 1989 zůstala k dění v republice víceméně pasivní.
OST, Foto: Petr Horký
