V dnešní fotu týdne máte jedinečnou možnost vidět téměř kafkovskou proměnu prostoru s geniem loci v unifikovaný prostor bez charakteru. V říjnu loňského roku jsme zachytili poslední okamžiky existence původních staveb petřkovické nemocnice.
Petřkovická hornická léčebna (později nemocnice) s 60 lůžky v hlavní budově byla dokončena v květnu roku 1908. Vedlejší budova pak sloužila jako izolace pro infekční choroby, další budovy obsahovaly správu nemocnice a márnici. Ve své době šlo o moderní zdravotnické zařízení pro horníky z nedalekého dolu Anselm, ale vzhledem ke svému umístění ji využívali i obyvatelé Petřkovic a okolních obcí.
Svou funkci hornické léčebny přestala plnit v roce 1993, kdy se zavřel důl Anselm a nakonec byla v roce 1996 nemocnice s 120 lůžky a 62 zaměstnanci zrušena. Od té doby se okolo areálu měnily projekty jako na běžícím pásu. Některé z nich počítaly s rekonstrukcí a modernizací budov. Jak by mohla taková rekonstrukce původních historických budov vypadat, lze vidět např. na opravené budově bývalého vítkovického sirotčince, která dnes slouží také jako ubytování seniorů. Osud tomu však chtěl jinak, po 99 letech své existence byl areál asanován.
Budovy areálu byly postaveny v historizujícím stylu tehdy obvyklém pro zdejší prostředí. Architektonicky sice nijak nevyčnívaly, ve srovnání s připravovanou novostavbou architekta Petra Lichnovského a Igora Faktora se ale dá říct, že šlo o stavbu s velkou architektonicko-řemeslnou hodnotou. Nelze však opominout ani hodnoty místní a historické, které si za svou téměř stoletou existenci nemocnice vybudovala. I přes mnohé funkční zápory (nemocnice neměla ve své pozdější době dobrou pověst) lze konstatovat, že svůj prostor si v myslích lidí našla.
Připravovaná novostavba nepřináší nic nového. Jde o podprůměrnou stavbu podobnou stovkám jiných, postrádající jakékoliv odlišující řešení. Jde o konvekční projekt dnešní doby se sterilním a neosobním prostředím pro seniory. Doufat lze jen v péči personálu, která by měla prokazovat více procítěnější parametry. Koneckonců za vše mluví slova Milana Bajgara (ředitel Beskydského rehabilitačního centra, jež vlastní areál), který řekl redakci MS Deníku: „Seniorům, kteří prodají byt či dům, nabídneme moderní bydlení v krásném prostředí se všemi službami. […] Obyvatelé mohou trávit další léta svého života aktivně bez obav, zda stihnou posekat zahradu či obrat ze stromů jablka.“
Za zamyšlení stojí také podobnost s osudem mnohých jiných historických budov ve městě, kdy je nový majitel získá za symbolickou částku. Nechá budovy několik let chátrat, povětšinou bez dohledu. Případně také mění své projekty, pro které budovy získal, bez ohledu na hrozící pokuty za nedodržení smlouvy. Nakonec vše končí s cynickým úsměvem a konstatováním, že budova je již natolik zchátralá, že ji nelze opravit. Rekonstruovat ovšem lze, chybí jen vůle a mnohdy i peníze. Většinou však nejde tak ani o budovy, jako o spekulace nad cenou pozemku pod nimi. Zda si projekt novostaveb v bývalém areálu petřkovické nemocnice vytvoří své genius loci, ukáže čas. Ale již dnes je jisté, že Ostrava a hlavně Petřkovice ztratily kus své historie.
Jaroslav Němec, foto Werner Ullmann a Tomáš Kudeljnjak (foto demolice)
