Dnešní foto týdne věnujeme jedné z nejznámější staveb v Ostravě, katedrále Božského Spasitele na náměstí Msgre Šrámka v Moravské Ostravě. Stavba byla navržena jako kombinace neorenesance a starokřesťanské baziliky evokující římskou baziliku Santa Maria Maggiore. Po bazilice sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě jde o druhý největší chrám na Moravě, který pojme až 4000 lidí. Společně s povedenými fotkami vydáváme i obsažný doprovodný text.
Chrám zasvěcený Božskému Spasiteli byl postaven v letech 1883–1889 podle návrhu architekta ze stavební kanceláře olomouckého arcibiskupství Gustava Meretty (1832–1888). Po jeho smrti stavbu dokončil a vnitřní zařízení navrhl vídeňský architekt Max von Ferstel (1859–1936), autor kostela v Hrušově (1886–1892) a vítkovické radnice (1901–1902). Vznikem ostravsko-opavské diecéze ustanovením papeže Jana Pavla II. bulou Ad christifidelium spirituali 30. května 1996 povýšil původně farní kostel na kostel biskupský a dostal titul katedrála.
Stavba byla doprovázena mnoha komplikacemi. Už při výběru architekta se objevily první kritiky. Snaha ušetřit finance vedla k prosazování místních stavitelů ze strany města, naopak Výbor pro rozšíření města podporoval myšlenku umělecky náročnější stavby, jejíž projektant by vyšel z výběrového řízení. Toho se měli účastnit nejenom ostravští stavitelé, ale i architekti z Prahy a Vídně. Převládal názor, že by se mělo stavět v novogotickém stylu. Z pozice patrona nového chrámu však vstoupil do diskuze olomoucký arcibiskup Bedřich Fürstenberg, který se chopil možnosti uskutečnit velkolepou chrámovou novostavbu v italském duchu, vytvořením pandánu k olomoucké katedrále sv. Václava a hlavně k velehradské bazilice sv. Cyrila a Metoděje.
Stavba byla financována z městské pokladny Moravské Ostravy a přifařených obcí, patronátního příspěvku církve a ze sbírek a darů. Vysoké částky věnovali i židovští podnikatelé. Hned na začátku stavby se ukázal první problém – na parcele byla větrací šachta a to si vyžádalo náročnější zajištění základu, než navrhoval původní plán s podhodnoceným rozpočtem. Při odmítnutí nového úvěru pro stavbu obecním výborem v roce 1885 (rok původně plánovaného dokončení) dokonce tehdejší, pro stavbu nadšený starosta Anton Lux podal abdikaci, ta však nebyla výborem přijata. Přes všechny finanční a technické komplikace byl kostel 22. září 1889 vysvěcen.
Kostel byl ještě několikrát opravován, roku 1923 šlo o odstranění statické poruchy v důsledku poddolování, v roce 1937 dostal kostel novou střechu a opětovně se řešilo odstranění trhlin. Snad i díky modlitbě kněze Josefa Nejedlého k Panně Marii Svatohostinské byl kostel uchráněn větších škod při velkém náletu 29. srpna 1944, když bomby zničily mnoho staveb v okolí. Další opravy následovaly v padesátých a hlavně osmdesátých letech dvacátého století.
široké a 10 metrů vysoké. Nad hlavním oltářem je fresková malba „Klanění beránkovi“ od ostravského malíře J. Stalmacha.
Jak je vidět, problém s veřejnými soutěžemi, podhodnocením rozpočtu a následném zvyšování nákladů není záležitostí pouze současnosti. V tomto případě však vznikl chrám od počátku koncipovaný jako architektonický monument a první významná stavba na prahu nové etapy „zrození velkoměsta“. Jeho monumentalitu mu však v současnosti ubírá okolní prostor proměněný na parkoviště.
Chcete-li vidět průčelí katedrály z nezvyklého úhlu, zajděte si do divadelního klubu Divadla Jiřího Myrona (vchod přes vrátnici), z jehož oken můžete vidět jeden z nejkrásnějších pohledů na tuto památku sakrálního stavitelství.
Jaroslav Němec, foto Werner Ullmann a František Řezníček
