V dnešní fotoreportáži se podíváme na Mírové náměstí ve Vítkovicích a jeho okolí.
Naší procházku začneme u radnice na Mírovém náměstí
Na výstavě Leopold a Paul Kupelwieser – Umění – Průmysl – Architektura v Domě umění, která se uskutečnila 6. 4. – 5. 6. 2016, se k radnici psalo: Ambice místní samosprávy, podporované vedením železáren, směřovaly k povýšení Vítkovic na město a podnítily stavbu moderní radnice. Podle návrhu Maxe von Ferstela byla na náměstí naproti kostelu sv. Pavla postavena v letech 1901–1902 reprezentativní budova v duchu pozdního historismu s prvky německé pozdní gotiky, renesance a secesního detailu, která respektovala charakteristické neomítané zdivo vítkovické zástavby minulého období. Zadní trakt budovy, reziduum jednoho z nerealizovaných původních návrhů radnice Hanse Ulricha, tvořila měšťanská škola. V axonometrii zobrazen nerealizovaný a Paulem Kupelwieserem schválený návrh Hanse Ulricha z roku 1892.
Vedle radnice je závodní hotel
Když budeme znova čerpat z výstavy v Domě umění, dozvíme se, že hlavním společenským centrem Vítkovic se stal závodní hotel vybudovaný v letech 1886–1887 podle návrhu Hanse Ulricha. O rok později byla přistavěna terasa s lucernami a posezením, orientovaná do dnešní Ruské ulice. V roce 1891 byl hotel v místě terasy dostavěn do dnešní podoby. Uprostřed dispozice se nachází bazilikálně uspořádaný sál s jevištěm. Symetrické průčelí do náměstí a podélné průčelí do Ruské ulice jsou rytmizovány rizality završenými štíty s volutovými křídly. Ve 20. letech 20. století byl hotel stavebně propojen se sousední tělocvičnou. Závodní hotel byl určen návštěvníkům Vítkovic a místním obyvatelům. Mimo společenský sál se zde nacházely tři salónky, herna a kulečníkový sál, prostory pro čtenářské a pěvecké sdružení, divadelní ochotníky ad. Pro stravování svobodných úředníků železáren byla určena jedna velká a dvě malé jídelny. Ve druhém podlaží se nacházely pokoje pro hotelové hosty.
… od radnice se přesuneme ke kostelu
Dominantou Nových Vítkovic na ústředním náměstí je novogotický katolický kostel zasvěcený sv. Pavlovi na počest tehdejšího generálního ředitele Paula Kupelwiesera. Za kostelem bývala tramvajová smyčka.
Na výstavě v Domě umění jsme se také dozvěděli, že základem kostela se stala věž městské vodárny se dvěma nádržemi, každá o objemu 50 m3, vybudovaná v roce 1882.14 Podle plánu Augustina Kirsteina byla v letech 1883 až 1886 vedle stávající vodárenské věže postavena novogotická chrámová loď. Původní vodárenská věž byla zvýšena o patro zvonice a celkově zahrnuta do chrámové architektury dostavbou polygonální části s hodinami a jehlanovou střechou. Vitřní zařízení bylo pořízeno za přispění závodů (např. na zvony přispěla ocelárna, na varhany válcovna) a kostel byl slavnostně benedikován 10. října 1886. Po ukončení 1. světové války, kdy se hledal výrobní program pro mírové účely, byla v Ocelárně II ve Vítkovicích zavedena výroba ocelolitinových zvonů. První tři zvony odlité z ocelolitiny s výrobními čísly 1, 2 a 3 byly jako referenční kusy určeny pro věž kostela sv. Pavla na vítkovickém náměstí.
Za kostelem je fara..
Farní budova byla postavena podle plánů Hanse Ulricha z roku 1886.
Za farou se táhnou trubky podél bývalé závodní železniční trati, kde se vozilo tekuté železo…
… trubky jsou neodmyslitelné součástí zástavby nejen Vítkovic. V těchto místech bývaly šráňky (železniční závory). Pod tratí byl pro pěší podchod. V budově u šráněk byla v patře kavárna a knihkupectví v přízemí. Ještě detail fasády domu s pozdější nástavbou…
V Domě umění jsme se k tomu dozvěděli, že v rámci závodní podpory péče o děti předškolního věku byly roku 1896 vybudovány v blízkosti fary jesle, které přijímaly děti do tří let věku. Nejednalo se o první zařízení tohoto druhu ve Vítkovicích. První opatrovna pro sto dětí do pěti let z dělnických rodin byla založena roku 1857 při závodní škole.
Pro své zaměstnance budovaly Vítkovické železárny systém závodních kantýn a prodejen, lokalizovaných přímo v podniku nebo ve „městě“. První z roku 1888 vznikla podle plánů Hanse Ulricha na dnešní Mírové ulici. V současné době je využívána jako trafostanice se změněnou fasádou (břízolitová omítka). V roce 1893 byla postavena nová, větší tržnice podle plánů stejného autora na nároží dnešní Jeremenkovy a Halasovy ulice.
Dnes je zde prodejna potravin Hruška, pro kterou ji v letech 1999–2000 adaptoval architekt Tadeáš Goryczka.
V Průvodci architekturou Ostravy k tržnici píše Martin Strakoš následující: Bazilikální přízemní stavba pro prodej zboží dělníkům železáren za zvýhodněné ceny z režného cihelného zdiva, se střední sedlovou a bočními pultovými střechami. Čelní průčelí původně s hlavním vstupem, je završeno rovnou atikou, postranní jeho části a boční průčelí rytmizovány lizénovými rámy se zubořezem a slepými osami s kruhovými okénky. V severním průčelí nový vstup, krytý kovovou markýzou. Uvnitř střední převýšená loď vymezena litinovými sloupy, nesoucími světlík. Obnoveno prostorové uspořádání včetně světlíku. Novorenesanční architektura, příklad firemního stylu železáren.
… a nedaleko bývalé kino Central, později Jas
O kousek dál je bývalé kino Mír
Dnešní procházku ukončíme U Fleků.
Na nedaleké náměstí Jiřího z Poděbrad, Sad Jožky Jabůrkové a dělnické kolonie se podíváme v některých z dalších fotoreportážích.
Jaroslav Němec, foto Werner Ullmann
