Bruselský styl je vžitý název pro výtvarný styl, uplatňující se v architektuře a užitém umění v Československu na konci 50., v 60 a 70. letech 20. století. Název je odvozen od nepřehlédnutelného úspěchu, který zaznamenala československá účast na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu a který inspiroval tehdejší tvůrce k objevování nové estetiky. V důsledku těchto okolností na Ostravsku vznikla řada kvalitních objektů a výtvarných děl, které nyní z různých příčin mění svůj výraz, anebo dokonce mizí v nenávratnu. Na tuto „hynoucí krásu“ architektury bruselského stylu chce upozornit výstava Brusel… na Ostravsku v Domě umění.
Brusel… na Ostravsku
Každý zná alespoň některou věc, zahrnovanou pod pojem bruselský styl. Stačí připomenout charakteristické radiopřijímače či televize 60. let, autobusy Škoda 706 RTO s vlečkami, příznačné V-sloupy moderních arkád, siluety soch proměněných v prolézačky, trojúhelníkovou výmalbu obývacích pokojů, sektorový nábytek, hračky a další vymoženosti. Rámec tomuto prostředí tvořila architektura 2. poloviny 50. a 60. let 20. století, představující pozoruhodný fenomén. Reprezentuje totiž jednu z význačných dekád kulturního a uměleckého vzepjetí v moderní historii regionu, českých zemí a střední Evropy. Společnost sovětizovaného Československa se tehdy pozvolna zbavovala sevření stalinismu, pročež politický a hospodářský vývoj tvořil komplikovaný a nejednoznačný pandán k vývoji v oblasti výtvarného umění a architektury.
První výrazný mezinárodní úspěch a počátek evidentní proměny životního stylu v Československu se bezprostředně pojil se světovou výstavou EXPO 58 v Bruselu a tamním oceněním československého pavilonu. Následně se „brusel“, „styl expo“ či „styl à la brusel“ stal pojmem, vztahujícím se především k architektuře a designu. Spirály, diagonály, dynamické kompozice, nové materiály z kovu, skla i umělých hmot, nápadná barevnost i výrazná stylizace uměleckých děl s figurativním základem, to vše vytvářelo prostory pro moderní životní styl, lišící se výrazně od tradicionalismu 50. let. Nejprve se to týkalo obchodů, výstavních pavilonů, posléze celých nových částí měst. Zlidovění nového výrazu v některých případech dospělo, jak poukázali někteří architekti, až ke kýči. Zato hromadná bytová výstavba sídlišť se rozvíjela s důrazem na industrializaci a prefabrikaci, což vyvrcholilo v následujících desetiletích normalizace. Masově se v šesté dekádě počaly šířit i další typy budov, k jakým patřily například příklady individuálního bydlení — atriové rodinné domy nebo tak zvané „šumperáky“. Přes tento tlak rodící se konzumní společnosti se zčásti uplatnila i ve zdejším prostředí u veřejných budov výrazová pluralita, vycházející z různorodých vzorů architektury ze zahraničí. Organické tvarosloví, minimalismus, strukturalismus a následně i brutalismus se dostaly i v českém a regionálním měřítku alespoň dílčím způsobem ke slovu. Přesto ponecháváme v úvodu slovo „brusel“, označující zásadní zlom v zahraničí, důležitý však především v domácím vývoji hmotné i duchovní kultury.
V roce 2008 se tomuto fenoménu v mezinárodním i celostátním měřítku podrobně věnovala rozsáhlá výstava Bruselský sen, uskutečněná v prostorách Městské knihovny v Praze. Naše výrazně skromnější akce obrací pozornost k regionálnímu kontextu. Upozorňuje především na výkony v oblasti architektury na území Ostravska. Zachycuje vzhledem na prostor a možnosti poměrně úzký výběr administrativních, kulturních, sportovních staveb, urbanistických celků a výtvarných děl, s nimiž lze spojit výše uvedené změny v chápání architektonického a uměleckého výrazu.
Základ expozice tvoří konfrontace historických snímků s fotografiemi pořízenými především Romanem Poláškem zvláště při přípravě fotodokumentace pro knihu Po sorele brusel, kov, sklo, struktury a beton, tvořící inspirační podnět k přípravě expozice. Publikace vydaná Národním památkovým ústavem poukazuje na vývoj architektury a umění na pozadí tehdejšího kulturního a společenského diskursu. Ústřední část výstavy tvoří pylony, věnované důležitým budovám, jejichž utváření svědčí o proměnách bruselského stylu a zčásti také o doznívání či nástupu odlišných stylových poloh. K tomu se pojí dílčí segmenty, představující fragmentární časové úseky, ilustrující dobový kontext jak v oblasti architektury, tak i ve výtvarném umění či typografii. Vývoj nejen na Ostravsku vyvrcholil na sklonku 60. let a násilně jej přetnula okupace armádami pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Toho jsou nepřímým dokladem neuskutečněné plány — třeba soutěžní návrh koncertní síně v Ostravě od Iva Klimeše nebo realizace a nedokončené záměry dvou ročníků Mezinárodního sympozia prostorových forem, uskutečněných v Ostravě v letech 1967 a 1969. Výrazné doplnění představují trojrozměrné exponáty — knihy, nábytek a umělecká díla té doby, dotvářející představu o výrazu, s nímž si spojujeme étos 60. let.
Expozice hodlá také upozornit na skutečnost, že některé představené artefakty zůstávají mimo obzor a pozornost současnosti, a proto chátrají a hrozí jim zánik. Loňské zboření rotundy autobusového nádraží v Havířově-Podlesí, odstranění sochy Směrník z předprostoru havířovského železničního nádraží, zanedbaná péče o železniční nádraží Ostrava-Vítkovice, nebo Havířov, likvidace některých dalších sochařských děl ve veřejném prostoru, to vše znamená ochuzení kulturní identity zdejších měst a vesnic. V té souvislosti se před našimi zraky odhaluje přezíravost a nevzdělanost, přispívající bohorovně k likvidaci příkladů pozdně moderní etapy vývoje zdejší společnosti, tedy něčeho, čeho se posléze budou mnozí pokrytecky dovolávat. Proto předkládaná výstava není jen nostalgickým vzpomínáním, nýbrž dílčím připomenutím, že projevy této doby již vstoupily do dějin a že bychom se měli podle toho zařídit.
Martin Strakoš, úvodní text k výstavě
Dům umění / Jurečkova 9 Ostrava / 26. 6. – 30. 8. 2015
kurátoři výstavy: Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec a Martin Strakoš
koncepce: Tadeáš Goryczka a Jaroslav Němec
architektonické řešení expozice: Tadeáš Goryczka
koncepční a grafické řešení expozice: Jaroslav Němec
instalace: Tadeáš Goryczka a Jaroslav Němec
autor popisek a úvodního textu: Martin Strakoš
Více informací o výstavě: kabinetarchitektury.cz
(rem), Martin Strakoš (úvodní text k výstavě), foto Antonín Dvořák / Kabinet architektury