Dětská hřiště jsou již neodmyslitelnou součástí veřejného prostoru. Přísné normy vedou k certifikaci a následné unifikaci herních prvků. Pro některé městské prostory bychom, ale měly hledat citlivější formy řešení. Příklady najdeme u nás i ve světě.
Doby, kdy na dvorech postačil ke hrám klepáč a kovové dětské hrazdy jsou dávno pryč. Poptávka po dětských hřištích ve veřejném prostoru se stala běžným požadavkem. Přísný systém norem ovšem herní prvky neúměrně zdražuje, což se často stává omluvou pro jejich prefabrikaci.
Jsou místa, zvláště na sídlištích a sídlištních dvorech, kde jsou normované prvky vítány a není jim v zásadě co vytknout. Naopak důležité městské parky a exponované lokality by měly být řešeny komplexně, v rámci celého dotčeného prostoru, dětská hřiště nevyjímaje.
Drobná architektura dětského hřiště může lokalitu pozvednout, může čerpat z jejího genia loci a zhmotnit jej hravou formou. Toto prefabrikát nedokáže. Tady musíte mít nápad a myšlenku, kterou formou drobných detailů čitelně vepíšete do jednotlivých struktur a herních prvků. Dětské hřiště se náhle může stát dračím doupětem, vinařskou vesničkou nebo opuštěným korábem lodi.
Toto je asi hlavní úskalí dětského hřiště na Černé louce. Chce se mi napsat, že tady byla myšlenka zabita, ale nebyla by to pravda. V případě Černé louky se myšlenka ani nenarodila a přitom: Divadlo loutek, Petřkovické bludné kameny jako jedna ze zásadní přírodních památek Ostravy, řeka Ostravice a nedaleký Slezkoostravský hrad, Cooltoure, vše zůstalo spát. Musím napsat, bohužel.
Ilona Vybíralová (text a foto)
Pozn. redakce: Ostravablog.cz se tématu dětských hřišť bude nadále věnovat. Jako první se ve fotoreportáži podíváme do Petřkovic, zmapujeme situaci ve Vítkovicích, podíváme se jak dopadla přestavba v roce 2012 kritizovaném hřiště na sídlišti v Muglinově, objevíme komplexně a zajímavě řešené dvory s hřišti v Porubě, ale i jinde. Pokud vás nějaké zaujalo ve vašem okolí, napiště o něm do diskuze.
(Komentář Ilony Vybíralové vyšel zároveň na agoraova.blogspot.cz.)
