Když jsem v říjnu minulého roku psal komentář k všelijakým lidem, kteří chtějí nějakou tu korunku, netušil jsem, že je žebrání v Ostravě na vzestupu.
Nevím čím to, ale přitahuju všechny, kteří opravdu nutně potřebují dvě tři koruny. Na lístek, na chleba, na kartáček (jejich zdůvodnění); na alkohol, na drogy a další hlouposti (skutečnost). Škoda pro žebrající, že své řemeslo příliš neumí.
Nebudu brát v úvahu dvě rómské děti, které chtěly přispět na lístek do Cinestaru za 120 korun a urazily se, když jsem je poslal do levnějšího kina Art. Podobně vtipná byla paní, která na mě vyhrkla „Nemáš?!“ a snad sama dopředu věděla, že opravdu nemám. Jeden mladík u Nádraží Svinov je však opravdu vypečený. Minimálně z toho důvodu, že mě oslovil už čtyřikrát a zkouší to pokaždé znovu.
Dříve to bývalo slovy: „Hej, týpo, nemáš prosím tě pět korun? Bych potřeboval na jídlo.“ Pak, pravděpodobně v rámci nedostatku času, zkrátil svou prosbu na „Týpo, korunka by nebyla?“ Minulý týden však přišel s dokonalou verzí, jak něco nevyžebrat: „Týpku, dej mi korunu“.
Takže, milý týpku, kdybys tento článek náhodou četl, zkus to příště jinak: „Dobrý den, mohl bych vás poprosit, nemáte nějaké drobné?“ A něco takového bych poradil i ostatním podobným koumákům. Člověk se může dostat do těžké situace, může mu skutečně chybět na lístek, telefon… vždy by to ale chtělo trochu slušnosti.
Dimitrios Vlasakudis
