Zrychlené životní tempo se dotklo i nejnižších pater ekonomického a sociálního rozvrstvení společnosti. Jednoduše řečeno: žebrání – alespoň tedy v Ostravě – už není, co bývalo. Jde o to vysát peníze z kolemjdoucích co nejrychleji a hurá pryč.
Pokud má člověk štěstí a podobná individua jej v honbě za obživou nepřepadnou a neokradou, narazí vesměs na typy „pane, nemáte drobné, nebo aspoň cigárko?“. Pravda, oni dva podle zevnějšku pankáči, kteří mě takto v neděli oslovili, na odmítnutí reagovali upřímným přáním dobrého dne.
Jeden pán v Porubě byl i vtipný – prý si potřeboval koupit kartáček na zuby.
Někdo zase žebrání maskuje tím, že mu chybí pár korun na jízdné. Když takovému nabídnul oslovený jízdenku rovnou, žebrající ji odmítnul a raději odešel. Samozřejmě, mnoho bezdomovců a dalších případů se do své situace nedostalo vlastním přičiněním. Ostatně jednu dobu seděl u Sýkorova mostu pán bez nohy a pak i žena s malým dítětem.
Jde ale o to, že pochtívání drobných je stále méně slušné a na hony vzdálené tomu, jak třeba jeden rómský chlapec naprosto skvěle vyhrával v centru na harmoniku – a taky že měl za celý den čepku plnou drobných. Podobně výborně vyhrávala partička, která v centru nastupovala do tramvají a spustila muziku přímo před cestujícími. To už bylo trošku obtěžující, ale na to, že to byli ještě kluci, ovládali své nástroje brilantně.
Kde jsou teď? Já osobně raději hodím desetikorunu těmhle lidem než feťákům a pankáčům, kteří si za to stejně nekoupí nic užitečného…
DV
