Dne 29. dubna 2014 byl zcela v tichosti, bez jakýchkoli předchozích varování odstraněn jeden z nejrozsáhlejších ostravských reliéfů – monumentální betonový reliéf akademického sochaře Václava Uruby z roku 1968, který 46 let zdobil ústřední část galerie obchodního střediska Kotva v Ostravě-Zábřehu na ulici Výškovické.
Reliéf v tzv. brutalistním stylu velice důmyslným způsobem ozvláštnil skelet jednoduše tvarovaného, protáhlého obchodního domu – zevnitř ven byly do zdi protlačeny úlomky geometrických tvarů a jejich navenek vysunuté části na některých místech zvlněny na způsob zkrouceného listu, čímž jako by popíraly svůj materiál. Reliéf měl smysl nejen jako pohledová dominanta exteriéru, ale také zajišťoval nezvyklou světelnou hru tvarů v kryté chodbě galerie. Umělecká a kulturní hodnota tohoto objektu se samozřejmě nedá vyjádřit hodnotou peněz. Jeho odstranění je však srovnatelné s demolicí jiného abstraktního reliéfu monumentálních rozměrů – reliéfu Střelci (též Boj v kosmu) od akademického sochaře Jiřího Babíčka, který do roku 1999 zdobil boční průčelí někdejšího Tuzexu na ulici Bankovní v centru Ostravy. Odstraněním obou těchto děl moderního sochařství z konce 60. let 20. století byla Ostrava připravena o unikátní, nenahraditelné hodnoty.
Jako člověk, který se věnuje dokumentaci uměleckých děl ve veřejném prostoru a snaží se všemožně přispívat k jejich popularizaci mezi veřejností, jsem aktem demolice Urubova reliéfu hluboce zklamán a znechucen. Jeho dílo ze 60. a 70. let 20. století má jednoznačné umělecké kvality, je ryze modernistické, civilistní, z velké části abstraktní a nadčasové. A jako takové představuje významný prvek sochařské výzdoby veřejného prostoru z doby minulého režimu, vůči jehož diktované figurální a realistické podobě stálo coby svobodné umění stylově v opozici. O to více bychom si ho měli cenit. Bohužel se tak neděje a Urubovy práce jsou téměř systematicky ničeny a z veřejného prostoru odstraňovány.
Když jsme s kolegy v uplynulých měsících bojovali za záchranu Urubovy sochy Směrníku, která donedávna stávala před havířovským nádražím a musela být zachráněna převozem na jiné místo (na náklady nikoli veřejné, nýbrž za peníze příznivců této plastiky!), ani nás nenapadlo, že by mohl být v ohrožení také zábřežský reliéf, který představuje další z jeho předních děl.
Nerozumím důvodům, které vedly vlastníka příslušné části obchodního střediska Kotva – firmu STYL INVEST, s. r. o., z Ostravy-Vítkovic (ulice Na Obvodu 1085/37) – ke zničení této vzácné reliéfní památky. STYL INVEST byl ihned následujícího dne po demolici osloven a vyzván k vysvětlení tohoto zločinu vůči umění a kultuře našeho města. Zatím bez odezvy. Připomínám, že reliéf nebyl poškozen ve smyslu, že by jakkoli ohrožoval veřejnost…
„Zákulisní“ informace zatím ukazují na spolupráci firmy STYL INVEST a pronajímatele části prostor v někdejší chodbě za reliéfem, kterým je Česká pojišťovna, a. s. (pobočka Výškovická 116). Pokud musela výrazná umělecká realizace skutečně ustoupit zviditelnění a reklamě pojišťovací kanceláře, je to hanba naší společnosti, prosazují-li se takto peníze a obchod s nimi nad hodnoty kulturní.
Ať už byly důvody ke zničení Urubova reliéfu na obchodním domě Kotva jakékoli, nelze sám akt nazvat jinak než kulturním barbarstvím. O to více člověka zarazí, když se doví, že majitel stavby není patrně „uměleckým hlupcem“, který by neměl tušení o tom, co ničí. Své vlastní firemní prostory si totiž STYL INVEST nechal v minulosti vyzdobit sochařskými prvky regionálního výtvarníka Jiřího Sibinského. Proč si tato firma ve svých prostorech umění může dovolit, ale veřejnosti ho odnímá?
Zamysleme se nad tím, jaké nepravosti se kolem nás dějí a vyjádřeme se k ni. Nechceme si přece nechat devastovat prostor, v němž žijeme, obírat se o kulturní hodnoty a nechat sebou manipulovat zdánlivými zájmy vlivných společností, které nejsou ničím jiným než diktátem peněz. Bez ohledu na to, komu dnes uvedená část obchodního domu Kotva patří, reliéf tam nevznikl pro ně, ale pro nás lidi. To ostatně měla respektovat společnost STYL INVEST, když objekt kupovala, i Česká pojišťovna, když si uvedené prostory pronajímala. A měl by to respektovat každý vlastník uměleckého díla, které vzniklo proto, aby ozvláštňovalo a okrašlovalo veřejný prostor.
A co pro zlepšení situace můžeme udělat my lidé? Všímejme si více věcí, kolem nichž chodíme, a upozorňujme na jejich devastaci, nezájem a nedostatek péče o ně. Je-li něco na naší straně, je to hlas veřejnosti. A ta nesmí být slepá ani němá…
Jakub Ivánek (vědecký pracovník Ústavu pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity.), foto Jakub Ivánek, Václav Blahna a reprofoto: Protimluv
