Autobusové zastávky na Rudné

Putování po plastikách ve veřejném prostoru, díl první

Putování po plastikách ve veřejném prostoru začneme u těch nejvíce opomíjených. Málokoho by dnes napadlo spojovat autobusovou zastávku s uměleckým dílem. Na přelomu 60./70. let tomu však bylo jinak a ČSAD tehdy často vyzývala umělce, aby zasáhli do architektury těchto na první pohled stereotypních objektů.

Dnes si představíme sérii betonových reliéfů autobusových zastávek na víceproudé silnici Rudná v Ostravě, která tehdy proťala celé město a urychlila tak spojení nejen mezi okrajovými kouty vlastní Ostravy (Porubou a někdejšími vesnicemi ve východní části města), ale také Ostravy s nedalekým Havířovem. Na 10 km dlouhém úseky vzniklo 16 objektů umělecky ztvárněných zastávek (8 míst s objekty v obou směrech), ze kterých už 3 v nedávné době zmizely při rozšiřování nájezdů na silnice křížící Rudnou (u Polanecké ve Svinově, při nájezdu k obchodnímu středisku Shopping Park a nedaleko odtud při křížení s ulicí Výškovickou).

Zatím se podařilo vypátrat pouze autory čtveřice zastávek, a to po obou stranách křižovatky Rudné s ul. Vratimovskou poblíž Nové huti. Zastávku Vratimovská ve směru do Havířova a dnes již nefunkční zastávku na druhé straně křižovatky ve směru do Vítkovic vytvořil v roce 1972 významný grafik a sochař Zdeněk Kučera (* 1935), člen Klubu konkretistů a pozdější profesor Olomoucké univerzity, který svou výtvarnou dráhu započal právě na Ostravsku na konci 50. let minulého století. Oba jeho výrazně prostorové reliéfy připomínají v minimálních formách (s využitím vystupujících půlkruhových těles) detaily strojů, čímž tematicky souvisejí s místem, pro které vznikly.

Zdeněk Kučera: reliéf na zrušené zastávce u křižovatky Rudné s Vratimovskou, 1972, foto Jiří Žižka (2014)

Podobné je to se  sousedními reliéfy na zastávce Vratimovská ve směru do Vítkovic a na zrušené zastávce na druhé straně křižovatky ve směru do Havířova, které jsou dílem grafika Jaroslava Ruska (* 1932), taktéž člena Klubu konkretistů a přítele uvedeného Zdeňka Kučery. Ty představují více plošný, grafický styl reliéfní výzdoby, ovšem tematicky s Kučerovými reliéfy komunikují. Posledně jmenovaná zastávka např. znázorňuje tři čoudící komíny se slunečním kotoučem.

Jaroslav Rusek: reliéf na zrušené zastávce u křižovatky Rudné s Vratimovskou, 1972, foto Jiří Žižka (2014)

Z uvedeného se zdá se, že zakázky na zhotovení zastávek byly autorům zadávány výhradně po dvou objektech. Tomu nasvědčuje i vzhled většiny, z nichž ty, které se dochovaly ve dvojicích, nesou shodné stylové vyznění, nebo i shodný námět.

Pozornost si kromě 4 autorsky určených zaslouží ještě 5 dalších dochovaných objektů. Jednak je to dvojice zastávek pod Mostem Mládeže, kde reliéf nezvykle vybočuje z hmoty vlastní zastávky a na obou stranách silnice je tvořen různě prolamovanými elipsoidními útvary.

neznámý: reliéf severní zastávky Most mládeže, foto Jakub Ivánek (2014)

Dalším pozoruhodným objektem je dochovaná zastávka Výškovická ve směru do Vítkovic, která je utvářena nikoli jako reliéf, nýbrž coby těsně k sobě přiléhající sloupoví. Jednotlivé „sloupy“ mají profil tvaru půlměsíce či písmena J a jsou k sobě natočeny v proměnlivých polohách. Tato zastávka svým celkovým vyzněním – jak trubkovitými útvary, tak čitelnými povrchovými zbytky bednění, do něhož byl beton odlit – odpovídá výzdobě nedalekého zábřežského sídliště Volgogradská z konce 60. let, kde se uplatnila brutalistní výzdoba Václava Uruby a trubkovitá hliníková kašna před kinem Luna Lumíra Čmerdy.

neznámý: sloupová výzdoba jižní zastávky Výškovická, foto Jiří Žižka (2014)

Poslední ze zastávek na Rudné, které musí být pro své kvality výslovně uvedeny, je dvojice dnes již neužívaných zastávek blízko sjezdu na ulici Nad Porubkou ve Svinově. Tu ve směru na Porubu ozdobily dva harmonizující plastické reliéfy, jež připomínají detaily vegetace (květ či poupě a stonek). Dva reliéfy protilehlé zastávky, ve směru do Svinova, jsou naopak řešeny v ostře řezaných geometrických tvarech, které pracují s plochami trojúhelníků a lichoběžníků. Výrazná plasticita reliéfů nahrává estetizující brutálnosti, jež kontrastuje s jemností zastávky v opačném směru.

Ačkoli jde často o jedinečné objekty, zasluhující pozornost uměnímilovného oka, pro všechny zastávky na ostravské Rudné bohužel platí, že jsou v nepříliš dobrém stavu. Mnohé z nich jsou terčem vandalů – ať už sprejerů, či jedinců, kteří rozebírají dřevěné podhledy zastřešení a v jejich prostorách hromadí nepořádek. Z valné části zanikla (pravděpodobně byla ukradena) i původní stylová sedátka jednotlivých objektů – kulaté „bobky“ vyřezané z kmenů stromů a sevřené železnou obručí.

Bylo by jistě přínosné diskutovaným objektům v budoucnu věnovat zvýšenou pozornost a iniciovat jak jejich úklid a opravu, tak i popularizaci, ať už formou procházky (projížďky) po nich, nebo třeba pomocí výstavy v plenéru či podobné kulturně-umělecké akce.

Upozorněme ještě, že zastávky na Rudné nejsou jediné výtvarně zpracované zastávky v Ostravě. O těch dalších ale až příště.

(Text vychází zároveň na OU@LIVE)


Jakub Ivánek, foto: Jiří Žižka