Hned prvním dnem se letošní ročník festivalu Colours of Ostrava rozjel na plno. Bohatý program, davy návštěvníků i první mimořádný koncert. Původem islandská zpěvačka Björk během něho potvrdila, že je opravdu nezpochybnitelnou superhvězdou letošních Barev.
Tato diva, která ve čtvrtek vystoupila v Ostravě celá v bílém, včetně obličejové masky, připravila pro návštěvníky dokonalý audio-vizuální zážitek. Přibližně první třetina koncertu těžila z jejího posledního alba Vulnicura, kterému dominují smyčce ve spojení s experimentální elektronikou a až bolestná melancholie. Ta se zpočátku přenesla i do ostravského hlediště, ale jen na chvíli. Všechny přítomné totiž v dalších částech koncertu čekala hutná zvuková erupce elektronických i akustických zvuků, temných basových linek a neopakovatelného hlasového projevu, kterým si Björk podmanila fanoušky po celém světě. To vše bylo podpořeno povedenou videoprojekcí s přírodní tématikou, která souzněla s hudební složkou (např. útok sršňů na včelí úl za zvuků strhující Army of Me, anebo detail dokonale symetrických kusadel ve skladbě Hunter).
Hrálo se samozřejmě i jinde a festivaloví nadšenci, kterých už první den bylo více než třicet tisíc, naslouchali rozmanitým melodiím, tančili, korzovali, popíjeli nebo se jen tak povalovali. Příjemným bylo například vystoupení bratislavských Longital, kteří umí písničky se silnou melodií zabalit do originálních hudebních forem a navrch je ještě doplnit krásnými básnivými texty. Notnou dávkou energie „pokropili“ své fanoušky také Heymoonshakers, britské duo skládající se z beatboxera a rockového bluesmana s nabroušenou kytarou a dostatečně ochraptělým hlasem.
Nevděčnou roli kapely, která hraje hned po Björk, „vyfasovala“ polská Bokka. Skryti za maskami představili své pojetí alternativního písničkového elektropopu a rozhodně nenudili. První den poté pokračoval až do hluboké noci. Podobně jako tomu bude také další tři festivalové dny, které přinesou ještě několik příležitostí nechat se strhnout a dosyta se nabažit divokými rytmy, libozvučnými melodiemi nebo třeba jen celkovou atmosférou festivalu. Ta letošní má opět mnoho podob, od poklidné či dokonce kontemplativní až po téměř pouťovou.
Jan Havlena, foto Matyáš Theuer, Colours of Ostrava
