Kultovní knížku Mládí v hajzlu je mladým zbytečné představovat. Pro ty odrostlejší postačí slogan, že jde o tragikomické příhody čtrnáctiletého kluka z rozvedeného manželství, jehož život je plný nesnází: s matkou si nerozumí, ve sportu mu to nejde a hlavně neví, jak na to s holkami, ačkoli myslí jenom na ně. První díl stejnojmenné série adaptovala pro divadlo dramaturgyně Kateřina Menclerová a energii sobě vlastní do režie vložila Janka Ryšánek Schmiedtová. Premiéra rozverné a sexuálně prostořeké komedie vhodné (nejen) pro mladé se na scéně Divadla Petra Bezruče uskutečnila 12. května 2017.
Když v USA vyšel roku 1993 epistolární román C.D.Payneho pod názvem Youth in Revolt: The Journals of Nick Twisp (Mládí v revoltě: Deníky Nicka Twispa), stal se rázem bestsellerem díky bezprostřednosti výpovědi a černému humoru. Velký úspěch přiměl autora k napsání dalších sedmi dílů ságy, u nás k její popularitě přispěl překlad Tamary Váňové s chytlavým názvem Mládí v hajzlu, využívající šťavnatost češtiny až na doraz. Adaptace divadelní (1994) a televizní (1998) už v USA takovou oblibu nezískaly, podobně jako film Miguela Artety (2009) přizpůsobený tomu, aby získal certifikát pro přístupnost mládeži v prudérních měřítkách USA. Ovšem ne každá kniha se dá převést do audovizuální podoby se zaručeným úspěchem, a proto česká adaptace znamenala krok do neznáma.
Scéna Lucie Labajové svým řešením naznačuje, že půjde o groteskní polohu inscenace: nad jevištěm svítí titul Nick Twisp, k podestě před dveřmi do domu vedou pastelově pomalované schody, od vchodu se rozbíhají stěny domu s obrysy dvojích dveří (jedny šikmé) s nápisy Páni a Dámi (!), ze stěn počmáraných graffiti vyčnívá probouraný předek auta a na druhé straně nakřivo vsazené křeslo. Kostýmy Markéty Sládečkové prolínají módu současnou i retro, děj doprovází živá a reprodukovaná hudba Michala Sedláčka inspirovaná písněmi Franka Sinatry, na kytaru hraje sám autor, na bicí Milan Cimerák.
Jakub Burýšek ve své první velké roli jako Nick Twisp uspěl na výbornou. Vodopád monologů i dialogů doprovází osobitým projevem gestickým i mimickým – nesmělý i rozjásaný, ironický i skleslý – a takřka akrobatickou hbitostí. Jeho kamaráda, smůlou pronásledovaného Leváka, pojal Ondřej Brett v poloze naivního, deformací svého pyje traumatizovaného adolescenta. Herecky vyzrálá, přitom věčně dívčí Pavla Gajdošíková jako Nickova vysněná první láska Sheeni Saundersová podmaňuje hbitým tělem, jazykem i komediálním projevem neméně než její partner. Svůdná, ale racionální, svou citovost ukrývá.
Dospělí jsou z pohledu mladých (a záměrem režisérky) karikaturami. Tvárný Lukáš Melník jako Jerry, šamstr Nickyho matky strhne diváky směšným postojem, vulgárními gesty a chichotem. Markéta Matulová přesvědčivě zpodobila Nickyho matku Estellu jako smyslnou, odkvétající ženu, která musí krotit syna a přitom si udržet milence. Markéta Haroková, maskovaná parukou a brýlemi, překvapila svou další komediálně nadsazenou polohou v roli prudérní a bigotní Sheeniny matky či paní Clarkelsonové, Milan Cimerák výrazově odlišil postavu Sheenina přísného otce i další rozmanité role pastora, holiče a prodavače karavanu.
Inscenace Janky Ryšánek Schmiedtové mají nezaměnitelnou pečeť, je v nich spontánnost a rozhodnost, s nimiž propojuje vážné s komickým, drama s groteskou. Mládí v hajzlu v jistém smyslu navazuje na její úspěšnou inscenaci Škola základ života. Někdejší gymnazisté a dnešní puberťáci -stejně jako dospělí- samozřejmě podléhají rozdílným společenským zvyklostem a normám, běžné mravy i jazyk zhrubly a sex je všudypřítomný. Avšak duch nezkrotného mládí usilujícího o místo na slunci je stejný dnes tak jako před půlstoletím. Zachytit tuto citovost, dychtivost života mladých a přitom pobavit diváky se tvůrcům inscenace i hercům podařilo vrchovatě.
Milan Líčka, foto Lukáš Horký (bezruci.cz)
