Martin McDonagh vyrůstal v Londýně jako syn irských rodičů a ta země v jeho fantazii nabobtnala do bizarních obrazů plných násilí a utrpení lidí žijících někde na okraji světa. Jeho dramata jsou kruté černé komedie, s vraždami a sebevraždami jako součástí běžného života. Chování postav je hrubé, rozjitřené, anebo naopak procítěné, což vyvolává houpačku nálad mezi odpudivostí, směšností a soucitem. To všechno nabízí bratrovražedná komedie Osiřelý západ, kterou v režii Jany Ryšánek Schmiedtové uvedlov Divadlo Petra Bezruče v premiéře 16. ledna 2015.
Ocitáme se kdesi v zapadákově na irském západě, v domě, kde žijí bratři Coleman a Valen. Odjakživa se nesnášejí, hádají se a kvůli maličkostem napadají, avšak pouto mezi nimi je tak pevné, že bez sebe nemohou být. Mladší Valen má podivnou zálibu sbírat a vystavovat figurky svatých a má peníze, zatímco starší Coleman se jen přiživuje. Občas na návštěvu přichází a spory utišuje otec Welsh, který sem byl přidělen nedávno a jako farář v katolické zemi má jakousi autoritu. Předčasně vyspělá Girleen k nim dochází prodávat kořalku vypálenou jejím otcem. Hra začíná po pohřbu otce Colemana a Valena a až postupně se vyjeví, jak to skutečně bylo s jeho smrtí a co všechno se v obci ututlává. V místě, odkud se vytratila víra, naděje i láska, jakoby všichni osiřeli – a někteří to břímě neunesou.
Ve scénách soubojů mezi bratry využila režisérka všechny předměty na stísněném jevišti, sporák, stůl, židle, křeslo, poličku s figurkami, bojuje se o kořalku i lupínky. Děj se odehrává v jediné místnosti, pouze přednes dopisu otcem Welshem je přemístěn do bočního výklenku a vyznání Girleen na předscénu. Neuvidíme tu zbytečné efekty, jen soustředění na dramatickou akci. Představitelé bratrů odvádějí fyzicky náročné výkony. Lukáš Melník vytesal Colemana do jednolitého kusu jako obhroublého násilníka, který si chce vše vynutit mocí hlasu nebo rukou a jen málokdy roztaje do přívětivější podoby. Tvárnější Valen Ondřeje Bretta je bojácný, naivní, lpí na maličkostech a někdy se dovede i porvat. Dušan Urban ztělesnil otce Welshe jako vyhaslého kněze na poslední štaci, který kromě vzpomínky na to, jak popíjel a koučoval ženský fotbal, by rád po sobě zanechal aspoň něco dobrého. Svěže dívčí Girleen Sarah Haváčové se už vyzná a umí se ráznou řečí ubránit, ale skrývaný cit podemele její duši. Poslední dvě postavy se plně projeví až ke konci, kde naplňují úlohu očistného vyznění hry.
V Ostravě jsme už dříve mohli poznat tři hry Martina McDonagha, krvavého Poručíka z Inishmooru v Aréně, tíživého Pána polštářů v NDM a zmrzačené duše odhalujícího Mrzáka inishmaanského v DPB. Osiřelý západ se stal legendou v podání Činoherního klubu, stále se v našich divadlech hraje a konečně se objevuje v Ostravě. Režisérka ve své inscenaci zesiluje autorův obraz prostředí plného násilí s rázovitými, poněkud vyšinutými postavami do takové výrazové intenzity, že sugeruje představu podobných otřesných událostí ve skutečnosti. Atmosféra vzájemného nesouladu a násilí prostupuje celou hrou a o to kontrastněji pak zapůsobí vypjaté scény výpovědi kněze i dívky s citovým a morálním akcentem (ostatně podle vyjádření autora je Welsh kristovskou figurou, s níž sympatizuje, i když vůči církvi se kriticky vymezuje). Jana Ryšánek Schmiedtová v inscenaci Kuřaček v NDM ukázala, jak přesně a výstižně dovede nahlédnout do komplikovaného světa vztahů žen. Tentokrát předvedla, že stejně přesvědčivě umí postihnout přímočařejší mužský svět s jeho soupeřivými i smířlivými rysy, jež jsou v černé komedii Osiřelý západ vychýleny do extrému.
P.S.: Zvlášť bych tu chtěl věnovat pár slov Lukáši Melníkovi, který dostal Cenu Thálie pro činoherce do 33 let. Ceny bývají náhodné, ale tentokrát porotci mířili přesně! Někdy trochu upozaděn vedle Lichého nebo Dastlíka, když dostane příležitost a inspirativního režiséra jako jsou Františák, Klimsza či Havelka, tak vytvoří kreaci, která zanechá trvalou stopu v paměti. Všimněme si, jak málo společného má jeho excentrický cynik Don Juan v Soho s bezvládným Menuchimem v Jobovi nebo trýznivé svědomí Bezruče s tvrdým havířem v Pestrých vrstvách či vychloubač Chlestakov se ztroskotancem Pavlem v Petrolejových lampách. Lukáš Melník má totiž schopnost neuvěřitelně se proměňovat podobně jako bájný Próteus. Klobouk dolů!
Milan Líčka, foto Tomáš Ruta (bezruci.cz)
