První ročník přehlídky studentských amatérských divadel v Ostravě 2005 je další z akcí v našem městě orientovaných na ochotnické divadlo. Jako jediná se však soustředí na výhradně mladé herce a inscenátory zdejšího regionu. Zájem diváků svědčil o tom, že o kvalitní program nebyla nouze. Přišli nejen rodinní příslušníci a kamarádi, ale i divadelní fandové. A bylo na co koukat.
Snad nejvíce diváků přišlo na představení souboru Tajfun. Uskupení funguje pod vedením Jiřího Popiolka na Matičním gymnáziu již třináct sezón. Na festivalu se soubor představil s obnoveným Případem Hefaistos. Tradiční tajfunovský muzikál s detektivní zápletkou zaujal díky sympatickým hereckým výkonům. Za zmínku stojí i zpívané výstupy s originální hudbou a texty, které jsou u amatérských divadel spíše raritou. K nim se ale také váže jedna z mých výhrad. Herci by nemuseli při zpívání toporně stát či jen přecházet z místa na místo. Není to opera, proto by neškodilo více akce. Na konci byli všichni aktéři i autoři odměněni přátelskými ovacemi vestoje.
Dalším z účinkujících byl známý soubor Dividlo. Z jeho řad se představily dvě skupiny. První s inscenací Geneze. Pohybově-rytmické představení na motivy biblického výkladu o vzniku světa zaujalo hlavně touhou a chutí mladých divadelníků předvést svou práci. Celé však působilo trochu rozpačitě a nedotaženě. Chtělo by to více si ujasnit jednotlivé části, jejich odlišení a větší koncentraci. Věřím, že další reprízy budou skvělé.
Druhá skupina pod vedením Anny Solilové uvedla svou adaptaci Saroyanovy knihy Tracyho tygr. Jde o příjemnou záležitost, kterou autoři připravovali s radostí. Stejně jako u prvního bych však upozornila na zbytečnou nedotaženost zajímavých nápadů. Například začátek s navěšováním kostýmů nemá své pokračování nebo dokončení na konci, kterému by mohl dodat jasnější tečku. Nepatřičné mi přišlo použití notoricky známé melodie z filmu Amelie z Montmartru. Hrozí zavádějící konotace, hra působí i méně autorsky. Naopak bych pochválila výstupy tygrů, byla v nich vášeň a opravdovost.
Možnost zahrát si pro širokou veřejnost dostali také studenti hlučínského gymnázia. Mají to štěstí, že patří ke školám, kde jsou součástí výuky i dramatické lekce. Výsledkem práce byla komedie O Františce, dceři krále anglického a též o Honzíčkovi, synu kupce londýnského.
Zajímavým zpestřením bylo seskupení Delirium s vlastní hrou No end. Soubor je znám svým zaměřením na současná témata mladých. Drogy, sex, bulimie či hledání smyslu existence. Při psaní rolí pro No end bylo myšleno na konkrétní členy Deliria. Inscenaci to výrazně pomáhá, ale nemyslím si, že tak kvalitní herci by nezvládli i jiné charaktery. Hra je o mladých lidech, kteří hledají svou cestu životem. Mají pocit osamělosti a nezařaditelnosti. Své problémy s láskou, přáteli a prací řeší po americku u psychiatra. Aktuální téma, práce s publikem a k tomu ještě výborné přesvědčivé herectví. Představení má humor a zajímavé dialogy, ozvláštněním jsou monologické pasáže protagonistů, nechybí smysl pro ironii a nadsázka. Jen bych se snad zamyslela nad délkou. Nebo přestávkou.
První ročník se vydařil, přestože se některé soubory pro nemoc nemohly zúčastnit. Mnohé návštěvníky možná překvapila pestrost současné ostravské scény. Organizátory bych pochválila za neuspěchanost díky vhodnému časovému rozvržení programu. A další díky patří za umístění celé přehlídky v jednom prostoru Domu kultury, kde si mohli všichni vyzkoušet výhody profesionálního jeviště. Účastníci dostali další z možností, jak prezentovat svou práci. Mohli srovnávat s ostatními, zažít si vystoupení ve velkém sále, nebo vyzkoušet nové postupy v připravených dílnách.
Přehlídka studentských amatérských divadel v Ostravě se může zařadit mezi ostatní již existující nesoutěžní festivaly v našem městě. Jako například atlantikovský Maják nebo dividelní Setkání, které mimochodem proběhne již příští týden.
Zuzana Mildeová, foto Werner Ullmann
