Shakespearovy hry jsou univerzální a promlouvají ke každé době. Aktuální pohled na vzestup a pád anglického krále Richarda III., intrikána klestícího si doslova přes mrtvoly cestu k moci, nabízí inscenace Divadla Petra Bezruče. Jde o autorovu ranou historickou hru a současně tragédii s nejlépe propracovanou zápornou postavou, která bývá srovnávána s Macbethem. Tomáš Vůjtek text překladu Jiřího Joska zkrátil a přiblížil vnímání současného diváka. Premiéra inscenace hry v režii Janky Ryšánek Schmiedtové, s charismatickým Lukášem Melníkem v titulní roli, se uskutečnila 18. listopadu 2016.
Nezvyklý pohled navozuje z jeviště vystupující trubkový skelet, možná náznak gotické klenby, ruiny či velké klece. Konstrukce na scéně Lucie Labajové je dělená, úzké boční části slouží k prolézání, šplhání a pohupování herců, na jejichž pohybovém projevu spolupracovala Adéla Stodolová. Uprostřed se zpravidla odehrávají hlavní události, příchody a odchody postav. Uzavřený prostor děje navozuje dojem stísněnosti, klaustrofobie a bezvýchodnosti. V chladných kovových kulisách vyniknou výstřední, různorodé, přiléhavé či nadouvavé kostýmy Kataríny Kováčikové. Barevné kombinace černé, bílé a černobílé (pepito) s ostře červenou dotvářejí paruky, vyzývavé dekolty žen a rozevírající se sukně. Dramatičnost děje dotváří dunivá dynamická hudba Jakuba Kudláče.
Shakespearův text, v němž se střídá blankvers s běžnou mluvou, obsahuje víc než čtyři desítky rolí. Tomáš Vůjtek předlohu sevřel a upravil pro šestnáct herců, ale ani tak soubor k obsazení nestačil, muži mají dvě role, jsou tu i tři hosté. Hlavní part má vévoda z Yorku, později král Richard III., odvážný, lstivý, pohotový a bezohledný, uhrančivou výpovědí o svých cílech diváka strhne a odzbrojí. Kolem něj se střídají příbuzní, přátelé, dočasní spojenci či protivníci, všichni se však stávají v jeho rukách jen hračkou. Vedle skupiny drsných mužů -a v prudkém spádu děje a napoprvé trochu nepřehledných proměnách jejich vztahů- vyniknou ucelené portréty čtyř žen-královen, které se stávají součástí i obětí intrik při boji o moc.
Postava Richarda jako intrikána bez zábran a mnoha tváří je pro Lukáše Melníka jako stvořená. Energický, chameleonsky proměnlivý herec je schopen bez zaváhání a přesvědčivě vystřídat postoje vůči několika postavám během krátkého výstupu. Mluví k sobě, pomlouvá, přemlouvá, vymlouvá se, lichotí, vyhrožuje, zaklíná se a neustále lže. Ti slušní nebo hloupí či ziskuchtiví mu věří, slabší podléhají. V této inscenaci to není kulhající hrbáč, zmrzačenou má však duši. Příkladem ďábelských schopností postavy je scéna, kdy si krkolomnou troufalostí nad rakví manžela namluví vdovu, která jej přitom proklíná jako vraha. Psychologicky to sice není pravděpodobné, ale ve virtuózním Melníkově provedení tomu bez zaváhání uvěříme.
Stejně silnou postavou jako Richard je Margaret, jejíž sžíravá nenávist a proklínání má v podání Kateřiny Krejčí královskou vznešenost a pohrdání. Trpký osud čeká i vévodkyni z Yorku, kterou hraje Marcela Čapková jako pasivní, starostlivou matku. Královna Alžběta Pavly Gajdošíkové přesvědčuje vnitřní pevností, s níž se prosazuje jako manželka krále a matka nedospělých synů. Prvé větší role se úspěšně zhostila Markéta Matulová jako důvěřivá, trpná Richardova žena Anna. Z mužských postav jsou v popředí věrný lord Hastings v podání Ireny Křehlíkové j.h., Dušan Urban jako nevyzpytatelný vévoda Buckingham, v roli George překypuje energií Michal Sedláček, jenž později ztělesňuje biskupa, nepřehlédnutelný Ondřej Brett je tu jako hrabě Rivers a pak jako vítězný hrabě Richmond, zakladatel tudorovské dynastie. Všichni další herci přesně plní režijní koncepci a doplňují mozaiku spletitého děje.
Shakespearova renesanční hra na motivy (tendenčně upravené) kroniky o vládě Richarda III., posledního anglického krále, jenž padl na bitevním poli, osloví jednak svými výsostnými dramatickými kvalitami, jednak tématem boje o moc. Právě na toto téma se inscenace soustřeďuje a zdůrazněním zhoubných následků intrik a moci v rukách morálně vadného jedince se stává hrou politicky aktuální. Ovšem současně je tu rozehráno strhující, nadčasově působící drama plné živých postav s rozmanitými charaktery, slabostmi a vášněmi. Inscenace dokonale vtáhne každého diváka a přitom může směle zamířit na přehlídky a festivaly.
Milan Líčka, foto Lukáš Horký (bezruci.cz)
