Od včerejšího večera probíhá v prvním patře foyeru Divadla Jiřího Myrona v prostorách bývalé kuřárny výstava k třicetiletému výročí od slavnostního znovuotevření Divadla Jiřího Myrona, které se konalo 28. dubna 1986.
V pondělí 6. prosince 1976 se v Divadle Jiřího Myrona odehrál muzikál Švejk. Okolo úplňkové půlnoci otřásla Ostravou zpráva, že divadlo hoří. Jeho provoz byl obnoven až po rozsáhlé rekonstrukci v roce 1986. Soubor operety tak ztratil svou mateřskou scénu a musel provozně improvizovat – vtěsnat se na přetížené jeviště Divadla Zdeňka Nejedlého a absolvovat mnoho zájezdových představení.
Jako Fénix z popela
Krátce po požáru začalo zpracování a schválení projektu s cílem o co nejlepší rozvržení prostorů divadla. Z původní budovy byl zachován pouze přední trakt. Hlediště, jeviště, ale i technické zázemí jsou novostavbou. Autorem projektu byl Ing. arch. Ivo Klimeš ve spolupráci s Ing. arch. Ivem Šlosarem. Autorem provádějícího projektu byl Ing. arch. Hynek Váňa a projekt interiéru byl svěřen arch. Radimovi Ulmannovi. Stavební obnova probíhala mezi lety 1980–1986. Státní divadlo v Ostravě pak mohlo opět hrát na všech čtyřech scénách a denně nabídnout více než 2000 míst k sezení.
„A ejhle! Zahajujeme provoz v nové a mohu říci roztomilé divadelní budově. Připadal jsem si někdy jako polír na stavbě. Chodil jsem se dívat, jak stavba roste. Bude to krásný stánek umění, který má patřit převážně operetě. Sem budou chodit pracující Ostravska potěšit se, pobavit a zasmát.“ (Josef Kobr)
Dva dny před slavnostním znovuotevřením divadla 26. dubna 1986 v 16 hodin proběhlo v Divadle Jiřího Myrona Setkání uměleckých generací, jež bylo určeno bývalým osobnostem divadla. Vystoupili pro ně tehdejší významní umělci jako Emerich Gabzdyl, Gabriela Vránová, Bedřich Kolliner, Rudolf Lampa aj. Součástí tohoto slavnostního dne byla Výstava ve foyeru Divadla Jiřího Myrona, která dokumentovala historii Divadla Jiřího Myrona včetně průběhu rekonstrukce po vyhoření. K této příležitosti vydal Okresní stavební podnik Opava publikaci s názvem DIVADLO JIŘÍHO MYRONA OSTRAVA 1986 s rozsáhlou fotodokumentací této šedesátimiliónové rekonstrukce.
Slavnostní znovuotevření divadla se Štěstím pro Annu
Představením muzikálu Štěstí pro Annu bylo v pondělí 28. dubna v 19 hodin slavnostně otevřeno nově rekonstruované divadlo. Inscenace měla premiéru v únoru téhož roku v Divadle Zdeňka Nejedlého. Autorem muzikálu na motivy Olbrachtovy prózy Anna proletářka byl přední sólista operety Petr Miller. Velmi složitě byl hledán patřičný titul pro samotné slavnostní zahájení. Požadoval se moderní muzikál, který by odpovídal zároveň prostorovému řešení nového divadla. Inscenace byla velmi úspěšná a těšila se divácké oblibě. Úspěch byl zaručen i inscenačním týmem (režie: Josef Kobr, dirigent: Vladimír Brázda, instrumentace: Ladislav Matějka, choreografie: Albert Janíček, scéna: Vladimír Šrámek).
„Až se poprvé zvedne opona nového jeviště, bude to pro nás všechny na scéně i v hledišti zážitek, na který nikdy nezapomeneme. Pro náš operetní soubor to znamená začátek nové éry a na nás bude, jak naplníme svou prací význam a poslání divadla, které by nám všem mělo přinést nové a radostné umělecké zážitky. Otevření nové scény budu prožívat s rozechvěním o to větším, že k zahájení byl vybrán muzikál, Štěstí pro Annu, jehož jsem autorem. Přál bych si, aby „štěstí“ provázelo naše kroky na zbrusu nových prknech, o nichž se říká, že znamenají svět.“ (Petr Miller)
Loupežník Jana Kačera
Divadlo Jiřího Myrona se stalo kmenovým stánkem nejen pro operetu, ale i pro balet a činohru. První činoherní premiérou v „novém“ divadle byla inscenace hry Karla Čapka Loupežník v režii Jana Kačera. Tehdejší tisk hovořil o kouzelné inscenaci, kterou umocnilo vkomponování skladby Bohuslava Martinů Otevírání studánek, která je rovněž vyznáním obdivu k české krajině. Tuto atmosféru pak dotvořil jevištní i kostýmní výtvarník Otakar Schindler. V hlavních rolích se představil Tomáš Jirman v alternaci s Karlem Vlčkem a Eva Vejmělková v alternaci s Magdou Šputovou. Režisér Jan Kačer se touto inscenací po svém druhém, desetiletém působení zároveň s Ostravou rozloučil, jelikož přijal angažmá v pražském Divadle na Vinohradech.
„Přejeme návštěvníkům Divadla Jiřího Myrona hluboké umělecké zážitky, společnou radost z nového příjemného prostředí rekonstruovaného divadla. Náš společný dík patří stavbařům, pracovníkům Okresního stavebního podniku v Opavě a všem dalším podnikům, které se na rekonstrukci podílely a vytvořily tak podmínky k tomu, abychom mohli důstojně plnit úkoly kulturní politiky. Uskutečněná akce je dokladem velkorysého přístupu naší socialistické společnosti a jejich orgánů k problémům rozvoje naší socialistické kultury.“ Zdeněk Starý, ředitel SDO.
1976–1980 Divadlo Jiřího Myrona v Ostravě
Přestavba po požáru v r. 1976, projektová studie 1976, druhá studie 1977, projekt 1978–1980. Spolupráce Ivo Šlosar, prováděcí projekt Hynek Váňa. Interiéry navrhl Radim Ulmann (studie – prostorové řešení 1980, výtvarný návrh – design zařízení 1984). Stavba 1980–1986.
Zuzana Rausová (tisková zpráva), foto Vlasta Pavelková, Josef Hradil, Jiří Žižka, archiv NDM, archiv Kabinetu architektury
