McCullough Mulvin Architects je architektonická kancelář se sídlem v Dublinu, která se zabývá moderní architekturou v Irsku. Tématem jejích prací jsou vzájemné vztahy mezi uměním, krajinou a historickou pamětí; jde o projekty z veřejné sféry, kulturní a komunální budovy, knihovny a školy; relativně jednoduše pojaté veřejné budovy sloužící definici nových veřejných zájmů v proměňující se společnosti, řešící problémy rozptýleného světla a vyrovnávající se s tvrdými podmínkami v Irsku; projekty zkoumající potenciál pro všední monumentálnost a vytvářející architekturu v souladu s představami klientů, ale i mimo tento rámec. Do 5. 6. 2016 je v ostravském Domě umění k vidění jejich výstava Laboratoř přírody. Geologie/Biologie, která se uskutečnila v rámci 8. ročníku mezinárodního festivalu Archikultura 2016.
Projekty kanceláře McCullough Mulvin úzce souvisejí se studiem přírody. V provedení budov se odráží přírodní krajina, stávají se experimentálním polem pro studium povětrnostních vlivů – vody a světla –, jež se mohou v Irsku projevovat velmi dramaticky. Jsou rozšířením přírody, přizpůsobují a utvářejí ji s pomocí cihel, kamene a dřeva; člověk v přírodě, člověk a příroda. Výstavní projekty spadají do dvou kategorií: první jsou nové budovy se vztahem ke geologii – jsou utvářeny jako přírodní krajiny nebo zvětšené kontury – či připomínají zemský povrch – jako skály, zjizvené a narušené živly. Druhé se vztahují k architektuře zásahů – intervencí, vytváření nových věcí uvnitř starých, nebo vedle nich; má to jistou analogii s biologií, s mechem udržujícím se v ulitách pod mořem, s růstem, jenž napomáhá organismu dýchat a být k užitku.
McCullough Mulvin Architects
Oceněné projekty: Dentální nemocnice v Dublinu (RIAI – Královský institut architektů v Irsku, za nejlepší nemocniční budovu); Centrum Trinity Long Room Hub (cena RIAI za nejlepší budovu určenou vzdělání, v užším výběru poroty pro cenu RIBA (Královského institutu britských architektů), nominace na cenu Mies van der Roheho; zvláštní uznání občanského hnutí Europa Nostra za knihovnu v Rushi, cena RIAI za nejlepší renovovanou stavbu; psychiatrická jednotka pro děti a dospívající v Bessboro: cena RIAI za nejlepší zdravotnickou budovu; knihovna Jamese Usshera na Trinity College v Dublinu, v užším výběru na zlatou medaili RIAI (trienále), nominace na cenu Mies van der Roheho; centrum umění Source a knihovna: RIAI za nejlepší veřejnou/kulturní budovu; městská knihovna ve Waterfordu: regionální ocenění RIAI; kanceláře na Lincolnově nám., uznání angl. charitativní organizace UK Civic Trust.
Práce kanceláře zahrnuje průzkum urbánního kontextu: McCullough Mulvin se stali se skupinou Group 91 vítězi soutěže o rámcový plán čtvrti Temple Bar v Dublinu, kde postavili tři samostatné kulturní budovy, a v městských částech Digital Hub a Newmarket navrhli prostředí s různým využitím postindustriální krajiny vhodné k životu a práci.
Akční rádius je rozšířen o publikační činnost, výuku a výzkum: A Lost Tradition (Ztracená tradice, nakl. Gandon, Dublin, 1987 – s Niallem McCulloughem); The Morphology of Irish Towns (Morfologie irských měst, 1991 TCD M Litt); WORK – McCullough Mulvin Arctects (Anne Street Press a nakl. Gandon, 2004); Rush Library (Knihovna v Rushi, Anne Street Press a Associated Editions, 2009); The Long Room Hub at Trinity College (Centrum Long Room Hub na Trinity College, nakl. Gandon, 2010); Dublin Dental Hospital: Embedded Space (Nemocnice zubního lékařství v Dublinu: zapuštěný prostor, nakl. Gandon, 2011); Blackrock Quartet (Kvarteto v Blackrocku, nakl. Gandon 2014).
Práce kanceláře McCullough Mulvin Architects byly vystavovány v Německu, Velké Británii, Španělsku – Ceny Mies van der Roheho 2005 & 2011, Světový festival architektury 2009 & 2010, Pražské kvadrienále 2007, Trienále v Lisabonu 2007 a Bienále v Benátkách 2008. Přednášky o práci kanceláře v Irsku, Španělsku, Německu, Norsku, Anglii, Polsku a USA; výuka a zkoušky na Národní irské univerzitě v Dublinu, na Škole architektury DIT, na Queen‘s University v Belfastu, na Cesuga (Centro de Estudios Universitarios de Galicia) v A Coruñi ve Španělsku, na univerzitě v Cardiffu a univerzitě Roberta Gordona v Aberdeenu, na univerzitě v Dundee, hostující kritici na EPFL ve švýcarském Lausanne a na Cesuga ve španělské A Coruñi. McCullough Mulvin Architects mají v rámci RIAI akreditaci se zaměřením na památkovou péči 1. stupně.
Niall McCullough v katalogu k výstavě popisuje tvorbu studia následovně: „Jedním z našich hlavních témat je snaha, aby architektura vyrostla a vrostla do místa svého určení; dalším je kritický rozbor, rozvrstvení a archeologie architektury. V globalizovaném světě obecně použitelných odpovědí na daný kontext je u architektonického experimentu třeba tento potenciál probádat, přecházet k něčemu novému a vracet se, kreslit a překreslovat s cílem zachytit v projektu cosi, co jej skutečně pevně zakoření. Protože projekty silně vycházejí z místa, nabývají smyslu jen v irském kontextu – a snaží se v něm bez velkého halasu usadit a být univerzální. Dělá to tak každý architekt, u naší kanceláře je to možná otázka stupně zájmu a míry vstřebání – a způsobu, jakým se myšlenka rozprostře mezi novými a novými/starými věcmi. […] Trosky a archeologie si v každé diskuzi o intervenci podávají ruce; z budov se stávají ruiny, propadají se k základům a stávají se archeologií; ruina je romantická vize lidského snažení uprostřed chaosu; archeologie pak věda pátrající v jejích zbytcích po významech. Archeologie je osudová odplata architektuře, sdílí s ní terminologii půdorysu a řezu; archeologické plány umožňují projít zdmi a prostory po zapovězených cestách; naleziště je pak matematicky překryto odlišnými geometriemi, jež určují, mapují a objektivizují originál. Takové prvky se slučují v ideální rekonstrukci klasické archeologie, jež převažovala v akademických diskuzích 19. století; architekti byli naučeni zamýšlet se nad rozpadlými základy, aby porozuměli základní hmotě materiálů, aby pochopili, jak půdorys utváří řez a instinktivně vycítili povahu zlomků a co naznačují. Ale tak jednoduché to není; ruiny rovněž odhalují rafi novanost architektury, když ji zbavují přirozenosti; jsou tu dveřní průchody, ale žádné dveře, scházejí malé výdobytky; otvory jsou zaměnitelné, neurčité; nabývají sochařské, napůl přirozené vlastní krásy. Budovy zbavené významu jsou prodchnuty možnostmi obnovy, stávají se abstraktními prostory, jež je možné nahlížet radikálně – a objektivně. Takový přístup vzbuzuje náš zájem, kdy je možné představit si nové, jak povstává ze zbytků starého, anebo se vydat právě opačným směrem. Centrum Model a knihovna ve Waterfordu jsou implicitně ‘dovršeními’; psychiatrie v Bessboro se prohřešuje proti původní formě, zcela ji překračuje, vytváří nové prostory a složené průměty, starý/nový vnitřní/vnější svět, jenž podporuje terapeutický záměr. Projekt obnovy a rozšíření středověkého kostela sv. Panny Marie je rovněž archeologickým dovršením, hologramem moderních přídavků na odkrytých základech; Butlerova galerie nad řekou je toho opakem, moderní centrum umění sousedí se starým chudobincem a zpochybňuje vžitý názor, že nové se nutně musí podřizovat starému. Intervenční projekty vždy pracují s funkcí, prostorem, světlem a cirkulací, ale mají velké porozumění i pro to, co na místě samém nacházejí, pro jeho historii, polohu a kontext širších dějinných souvislostí, událostí a funkcí.“
McCullough Mulvin Architects – Laboratoř přírody. Geologie/Biologie / Kabinet architektury Ostrava
Dům umění / Jurečkova 9 Ostrava / 5. 4. – 5. 6. 2016 / vernisáž 5. 4. 2016 v 17 hodin
Kurátoři: Tadeáš Goryczka a Jaroslav Němec
Architektonický návrh: McCullough Mulvin Architects
Koordinátor: Tadeáš Goryczka
Grafický design: Jaroslav Němec
Překlady: Radovan Charvát
Stavba: Truhlářství T&T – Tomáš Žižlavský
Instalace: Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec, Jiří Jůza, Jan Kudrna, Vladimír Šulc, Zuzana Kolaříková a Ondřej Polanský
(rem), tisková zpráva, foto Antonín Dvořák
