V posledním období naše město zažívá nepopiratelný stavební boom, který kromě běžné konfekční výstavby s sebou nese i realizaci několika pozoruhodných projektů. Konečně byla zahájena výstavba tak dlouho veřejností očekávané „Černé kostky“, čili nového sídla Moravskoslezské vědecké knihovny, před očima nám roste nový Koncertní sál včetně rekonstrukce historické budovy Domu kultury města Ostravy. S velkým zájmem byl sledován průběh mezinárodní architektonické soutěže na fotbalový stadion Nové Bazaly a nejen fanoušci Baníku nedočkavě sledují další kroky vedoucí k jeho realizaci.
A přeměna ostravských jatek na městskou galerii podle projektu architekta Roberta Konieczného a jeho studia KWK Promes přinesla Ostravě nebývalou pozornost, a to jak v celosvětových na architekturu zaměřených elektronických médiích, tak i v mezinárodně velmi prestižních oborových časopisech. S takovou odezvou se doposud žádná ostravská stavba ani v minulém, ani v tomto století ještě nesetkala. Poprvé v dějinách české, a vlastně i slovenské architektury, se tato realizace umístila ve finále Mies van der Rohe Awards mezi pěti nejlepšími evropskými projekty. V rámci této v Evropě nejvýznamnější architektonické soutěžní přehlídky jde o skutečně pozoruhodný úspěch, a to nejen pro naše město.
Snad bychom významem k dění kolem přestavby jatek mohli přirovnat vznik Obchodního domu Bachner podle projektu architekta Ericha Mendelsohna z roku 1933. Přinejmenším se aspoň sluší připomenout, že fotografie čerstvě dostavěného OD Bachner byly několikrát publikovány tak významným italským znalcem a kritikem architektury jakým byl Bruno Zevi. Upozorňoval takto na to, že se ve tvorbě Mendelsohna a i v kontextu evropské architektury jedná o skutečně výjimečnou stavbu. Navíc je to jeho jediná stavba v prostoru bývalého Československa a jde také o poslední realizaci tohoto německého architekta židovského původu v pevninské Evropě.
Erich Mendelsohn tehdy patřil, ale i z dnešního pohledu stále patří k tzv. archstars, a jeho práce, které můžeme najít na třech kontinentech, jsou podnes obdivovány.
A i když byl ostravský objekt německými okupanty během druhé světové války tehdejším vlastníkům násilně odebrán a v jejím závěru i jednoznačně poškozen, rodina Bachnerů ho velmi rychle a úspěšně opravila. Bohužel po roce 1948 byl ale znovu vyvlastněn, tentokrát československými komunisty. A přestože se v průběhu let pravidelně objevovaly hlasy, především z kruhu odborné veřejnosti, že se jedná o mimořádnou stavbu, která si zaslouží být zapsána na seznam kulturních památek ČR, což se nakonec podařilo až v roce 1984, ani to bohužel nezabránilo různým jeho vlastníkům a správcům, aby objekt nevhodně upravovali nebo jej vědomě či nevědomě nechávali chátrat.
Na takový neutěšený stav bývalého Obchodního domu Bachner si všichni postupně zvykáme a někteří si už definitivně zvykli. Je však nutno upozornit, i když srovnání rodinných vil s obchodním domem není a nemůže být úplně adekvátní, že bezpochyby ostravský Bachner, s ohledem na velké jméno jeho autora a kvalitu řešení, by po opravě mohl pro Ostravu významově být něčím obdobným, čím je dnes Mies van der Roheho Vila Tugendhat pro Brno anebo Müllerova vila Adolfa Loose pro Prahu.
Ostatně právě i proto se obchodnímu domu Bachner a jeho autorovi dlouhodobě věnujeme v rámci aktivit Kabinetu architektury. Již v roce 2009 jsme v Ostravě připravili výstavu Erich Mendelsohn: Dynamika a funkce. Vize kosmopolitního architekta, která připomněla jeho rozsáhlou tvorbu a také význam ostravského obchodního domu. Výstava byla doprovázena vydáním publikace věnované Mendelsohnovu dílu. OD Bachner tak pro nás není pouze zapomenutou stavbou v centru Ostravy, ale tématem, k němuž se dlouhodobě vracíme.
Však a naštěstí zázraky se někdy dějí, sice později než bychom chtěli a vždy překvapivě a nečekaně, ale přece jen. A zdá se, že nakonec možná nebudeme znovu donuceni, jak to často už u takových staveb bývá, sledovat opětovně jeden z dalších velmi smutných příběhů.
Během jedné prázdninové procházky centrem města, doprovázen šestiletým vnukem Benem, jsem s velkým překvapením zjistil, že za výlohou v přízemí OD Bachner (dnes prodejna Hruška) se z ničeho nic, poprvé v dějinách existence tohoto domu, objevila povědomá, pro památkově chráněné objekty tak typická měděná cedulka s nápisem „Kulturní památka“.
Ano, vážení, byl to příjemný a neuvěřitelně povzbudivý šok. A tak jsem pátral dál a zjistil, že dům má nového majitele, který si je velmi dobře vědom, o jak důležitý architektonický objekt se jedná, a že se mu v dohledné budoucnosti pokusí přinejmenším navrátit jeho původní lesk. Tím novým a odvážným vlastníkem je společnost CRESCO&BACHNER s.r.o. z rodinného holdingu rodiny Tesařových CRESCO&FINANCE a.s.
A i když všichni logicky tušíme, že v dnešní situaci a blízkosti Nové Karoliny to už nikdy nebude obchodní dům, je přirozenou ambicí nového majitele, aby objekt opět ožil smysluplným provozem a výrazně přispěl k oživení městského centra Ostravy.
Proto prosím velmi, držme všichni palce co to jen jde, aby se tento záměr co nejdříve podařilo uskutečnit a abychom se znovuzrozením OD Bachner mohli všichni těšit, a to jak my místní, tak i ti všichni, co zavítají do našeho města.
Tadeáš Goryczka | 29. 9. 2026, Ostrava
Poznámka na závěr
Bývalý Obchodní dům Bachner (později Horník, PRIOR) se podařilo zapsat na Ústřední seznam kulturních památek České republiky dne 8. 2. 1984. Jak jsem se dozvěděl, cedulka je umístěna ve výloze jen dočasně. Po ukončení plánované rekonstrukce pak ale najde své stálé a důstojné místo na jedné z fasád objektu.
Text vznikl jako připomínka 93. výročí dokončení obchodního domu, jehož kolaudace proběhla 29. září 1933.
Foto: Archiv Ostravského muzea, Antonín Dvořák (2009), Archiv Kabinetu architektury, Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec
