Jsem uchvácen. Jsem zavalen krásou hudby. A to vše díky jedné osobě – Ivě Bittové, která v Ostravě vystoupila v rámci Janáčkova máje. Její včerejší koncert na Landeku byl opravdu tak skvostný, nekonvenční a interesantní, že ani nevím, jestli to vůbec bylo možné, jestli to nebyl sen.
Je pravda, že její výkon mírně přehlušil vynikající Škampovo kvarteto. Smyčcové těleso však s Bittovou spolupracovalo a vše do sebe zapadalo.
Nástup umělkyně vyvolal v bývalé kompresovně dolu Urx pravé pozdvižení. Iva využila výborné akustiky a úvodní píseň zazpívala v chůzi mezi udiveným obecenstvem. I další lidové písně odezpívala božsky. Zajímavá byla synchronizace s kvartetem při lidových písních sesbíraných Leošem Janáčkem.
Hudební stránka však byla pouze jedna strana mince. Samotná osoba Ivy Bittové dává písním neopakovatelný akcent a tvar. Její bezprostřední jednání častokrát rozesmálo celou kompresovnu. Vše se soustředilo na ni a ona se soustředila na všechno. Její zpěv mě ujistil, že obyčejný člověk a nadpozemské umění se nemusí vylučovat. Ale něco zvláštního v ní přece jen je. Těžko říct, zda je Bittová ovlivněna magií Jesenických hor, odkud pochází, či něčím jiným. Životem?
Je možné, že můj názor pod vlivem toho, že zpěvačku jsem viděl ”naživo” poprvé v životě. Každopádně jsem šel na Landek s určitým očekáváním. A ona ho dokázala tisíckrát přebít. Takových zážitků si opravdu vážím.
(ost)
