Hotel Palace před demolicí

Stavby architekta Wunibalda Deiningera jako barometr společenských změn v Ostravě

V současné době se stáváme svědky likvidace budov hotelu Palace. Tyto budovy byly v době svého vzniku chápány jako výdobytek probouzejícího se velkoměsta. Po sto letech je Ostrava stále jen periferie. Je velkonoclehárnou pracovní síly, prostor pro ekonomické výnosy. Ztrácí však – a dobrovolně – svou historii, svou paměť.

Dnešní hotel Palace je složen z pětice domů – tři z nich jsou původně dílem vídeňského architekta Wunibalda Deiningera, žáka Otto Wagnera. Jde o stavby postavené v letech 1911–1913, konkrétně o dům F. Aufrichta, o obchodní dům V. Heinze a G. Kulky a hotel National. Pozdější úpravy a adaptace hotelu National prováděl architekt Ernst Korner v letech 1929–1930, kdy k hotelu připojil nové křídlo s velkoměstskou kavárnou. Tyto čtyři domy sloužily po dalších úpravách a propojeních jako jeden celek pod názvem Hotel Palace. Z opačné strany pak pětici doplňuje architektonicky nezajímavý objekt bývalé pošty. Kromě budovy E. Kornera s prostory bývalé kavárny Palace chce s posvěcením městských úředníků současný majitel, developerská společnost NBC, všechny budovy zbourat.

Ostravští památkáři již několik let marně protestují. K bourání staveb patřících do městské památkové zóny nevidí důvod: „Není důvod bourat. Statika domů je v pořádku, fasády a interiéry lze obnovit.“ (MF Dnes, 16. 10. 2006) Téměř všechny původní plány se zachovaly. I díky přestavbám v uplynulých padesáti letech, které stavby postupně degradovaly, lze komplex vhodně adaptovat k novým účelům. Adaptace by tak v podstatě navázala na přestavby, dokládající architektonický vývoj. Bohužel na tuto možnost majitel pravděpodobně ani nepomyslel. V případě, že by měla vzniknout architektonicky přinejmenším zajímavá stavba, šlo by tuto výměnu pochopit. Prozatím několik let staré vizualizace a nesdělnost majitele tomu nenasvědčují.

Současný stav je pouze výsledkem úmyslné snahy o to, aby domy byly v co nejhorším stavu, aby „úředníček“ dbalý litery zákona mohl vytvořit svou pomyslnou „fajfku“ za splněný úkol a povolit demolici z důvodů fyzické zchátralosti. Stejná obhajoba asanace mnohých staveb byla používána i v minulosti. Pro údajnou „zchátralost“ byly vybourány lauby vedle Ostravského muzea, například značná část Velké ulice a Masarykova náměstí. Zajímavé je, že se tyto asanace děly v dobách společenského uvolnění. Část východní fronty Masarykova náměstí vyletěla do povětří v březnu 1968 a měla zde vzniknout tehdy plánovaná stavba velkoprodejny. Různé obchodní domy se pro toto místo plánují dodnes. V roce 1990 byly zbourány domy v okolí Českobratrské ulice v blízkosti mostu přes železnici. Dnes opodál stojí jiná velkoprodejna. Jak dopadají vedlejší památkově chráněné Jatka v jejím majetku a o tom, jak se jejím majetkem staly, se snad nemusím ani zmiňovat. Jejich majitel jen čeká na tu pomyslnou „úředníčkovu fajfku“. Lze se donekonečna ptát, proč byl v šedesátých letech 20. století zbourán barokní dům ve Velké ulici, když dodnes je zde jen prázdná díra mezi domy. Vyjmenovávat všechny zbytečně zničené stavby, třeba jen na území Moravské Ostravy, však není smyslem těchto řádků.

Poslední realizace W. Deinigera v Ostravě byla právě stavba hotelu National. Jaký měl vliv na tehdejší společnost lze dokumentovat slovy Jindřicha Vybírala: „Ostrava díky němu na čas ztratila pocity méněcennosti a alespoň ve vlastních očích se vyšvihla na ‚špici všech provinčních měst‘ habsburské monarchie.“ Jeho první stavba, Obchodní a živnostenská banka, stojí téměř naproti, napravo od obchodního domu Textilia (Ostravice). Se svým otcem Juliusem ji projektoval v letech 1904–1905. Historizující stavba s vlivem britské architektury na svůj osud čeká, z přízemních místností mizí jeden obchod za druhým, a jak vypadá neudržovaná stavba bez života, víme. Likvidace jedinečného souboru staveb jednoho architekta od začátku do konce jeho ostravské činnosti tak bude pravděpodobně dokonána. V případě zbourání budov Wunibalda Deiningera tak Ostrava přijde o soubor architektonických děl představující v ostravské architektuře počátku 20. století, znovu slovy J. Vybírala: „umělecké výkony nejvyšších parametrů. Zásluhou mladého tvůrce a jeho mecenášů tehdy provinční město získalo podíl na nejaktuálnějším uměleckém dění, hledající východisko ze slepé uličky secesionistického experimentu – nejdříve v přísném konstruktivním výrazu premoderny a pak v kompromisním gestu nového klasicismu.“ Z tvorby tohoto architekta nám zůstane na Masarykově náměstí obytný a obchodní dům dědiců I. Reize z roku 1912. Dům s lékarnou Moritze Ptaczka z roku 1911 na témže náměstí poničily bomby leteckého náletu v roce 1944.

Stavby W. Deinigera byly svědky vzestupu ostravského maloměštáka, staly se obětí válečného ničení a dnes jsou bourány pro ekonomické důvody developerské firmy, která vidí v uvolněném prostoru pouze co největší výnos a nehledí na okolí. Nemíní vnímat architektonický a urbanistický význam, nevnímá strukturu vývoje města, vidí jen cifry na svých účtech. A maloměšťácký úředník a místní politici jim v tom napomáhají. K pláči a prozření bude po zbourání stejně pozdě, jako jsou oplakávány lauby ve Velké ulici.


K prostudování díla W. D. doporučuji minimálně:
STRAKOŠ, M. Demolice bývalého hotelu Palace?. Protimluv – revue pro kulturu, prosinec 2006, roč. 5, č. 4, s. 10–11. Dostupné on-line na www.protimluv.net
VYBÍRAL, J. Vídeňský styl pro periferii: Wunibald Deininger. In Mladí mistři. Argo, 2002.
VYBÍRAL, J. Ostravská kapitola W. Deiningera. In Zrození velkoměsta. ERA, 2003.


Jaroslav Němec

Napsat komentář